Sudové víno v Brně jest očistcem!

Už to bude nějaký ten měsíc, co jsem se ponořil do tajů vína a věcí s tím spojených a nastal čas, abych se z oněch dojmů vypsal.

examiner.com

Žiji v Brně, a víno mám rád, ale než jsem začal hodnotit a učit se o něm, tak jsem o víně věděl jen základní informace, a převážně jsem jej nakupoval (to lahvové) v hypermarketu, málokdy pak kupoval stáčené v jakékoliv vinotéce. Láhev vína nad 200Kč jsem už považoval za luxus, a byla to právě cena v hypermarketu, co mě usměrňovala, a zdánlivě poučovala o kvalitě. Bylo dobré, nějaká ta polosladká Moravská Pálava, stačilo.

Nákup stáčeného vína ve vinotéce byl vždy se stejným koncem, 1 až 3 litry, červené i bílé, chuť vždy uspokojivá, alkoholová vůně, po vypití 1 až 1,5l při nějaké oslavě pak druhý den bolehlav. Zážitek z vína nulový, opilost dosažena, tedy spokojenost, co víc si přát, ani jsem nepátral tehdy od koho to sudové víno vlastně mají. Červené bylo vždy nějak trpké, vodové, ale proč ne, jen za 48Kč/l, tak co řešit. Bílé bylo zase vyčpělé, a nijaké, ale za 45Kč/l je to ještě lepší nákup a efekt tolik vysněné opilosti vůči ceně je úžasný! Obecně víno v této kategorii vychází levněji než pivo a ještě podněcuje moravskou hrdost. Přitom, více než polovina těchto vín je dovážena ze zahraničí – Moldávie, JAR, Itálie, Maďarsko a jiné země – a jen málo vinoték Vám ukáže stejně velkým písmem jako odrůdu, také původ vína. A i když se zeptáte prodejce zda je víno z Moravy, nemáte zaručeno že Vám nelže, protože ví, že zahraniční vína v tomto hrdém městě jsou nepopulární. Takže ten moravský Merlot za 50Kč/l v kvalitě hnijící šišky ponořené v lihu co jste si možná koupili, bylo nějaké cuvée “vinotéka”, kde bylo slito více odrůd červeného vína dohromady a dolito vodou, popřípadě to byly potřetí vymačkané hrozny s cukrem a alkoholem, za dokonalou cenu. Samozřejmě se toto nepraktikuje všude, ale už to, že není účinná kontrola a fakt, že zjistit se to dá pouze metodou pokus-omyl, je více než znepokojující. Kontrol je málo, až téměř vůbec, tak proč ne.

Takto zdá se uvažuje většina běžných spotřebitelů vína v Brně a okolí. To nejhorší z moravských vinic se prý dává Pražákům, takže si mohu oddychnout.

Slovo dalo slovo, činy daly skutky, a stal jsem se spolumajitelem asi 150té vinotéky v Brně, což mi najednou otevřelo netušené možnosti poznávání vína, jeho kvality a nekvality. Také jsem poznal mnohá vinařství světové kvality, ale také bohužel tuzemské nekvality.

V našem nejbližším okolí do 400m je “vinoték” či prodejen lahvového a sudového vína celkem 21!, je to neuvěřitelné, nejspíš i sebevražedné, ale je to realita. A to počítám v okolí obchody, jejichž regály zdobí také vína lahvová, která se skvostně pečou na výhni všedních dnů ve vytrínách a poličkách... a také pokud bych snad rozšířil konkurenční mapu o pár stovek metrů, vyšvihlo by se číslo velice rychle přes 30.

Byl bych vskutku hrdý na to, že je Brno takové vinné velkoměsto, kde je zážitkem i požitkem navštívit vinotéku a ochutnat produkty naší jižní části země a ještě se o vínu něco naučit, ale NEJSEM.

Prodejny se sudovým vínem jsou nyní i v trafikách a prodejnách s občerstvením. Jejich kvalita se snad ani nedá se slovem víno pojit, ale běžným spotřebitelům vína v Brně to nevadí. Protože většina vínům nerozumí, nechce rozumět, a nebo se chce jen levně opít. Opravdu dobré a kvalitou přijatelné víno se v nákupu pod 50Kč s DPH dostane velice těžko a vzácně, častokráte jde i ke stokoruně, a to na něm chybí ještě marže vinotéky, jenž musí být díky vysoké konkurenci velice nízká až likvidační. Když si tedy vezmeme jako příklad víno za 45Kč/l již s marží, musí být samotná marže buď likvidační pro prodejce, nebo onen produkt je natolik slabý a nekvalitní, že si ani název víno nezaslouží. Pro běžného zákazníka je to však spotřební dostatek.

Je to zdá se otázka priorit, pro někoho je víno od vinaře (tedy bez marže vinotéky) za 30Kč/l, vínem dobrým a chutným a bude si to namlouvat, a tuto falešnou osvětu kolem sebe šířit již napořád, nebo si udělá výlet do jedné z produktově prestižnějších vinoték, kde se plácne přes kapsu a investuje do vína nad 200Kč a více, nebo se snad zúčastní řízené degustace některých světových vín za cenu jedné luxusnější lahve a dozví se i něco více o víně. Bohužel však vinotéková mánie v Brně nezná hranic a jen prohlubuje ostudu v Evropě. V Německu ani pojem sudové víno neznají, v Rakousku se tomu smějí, dál jsem se zatím nedostal.

Jestliže se pak ale někdo ohání pořekadlem, že to nejhorší dávají Moravští vinaři Pražákům, tak to je zcela vedle. Praha je majoritním spotřebitelem Moravského vína a vzdělanost o víně u obyvatel Prahy značně převyšuje zdání. Největší část obyvatel smýšlí o víně podobně jako jsem popsal na počátku své cesty a obzvlášť pro Moravu je to veliká ostuda. Mezi tu ostudu počítám i takzvané vínomilce, jenž jezdí do sklípků popíjet přímo ke zdroji. Vinař Vám určitě to nejlepší jen tak nenaleje a doměnka, že vinař, vlastní sklípek a výroba vína je automaticky zárukou vynikajícího vína je omyl.

Vychutnat a najít dobré víno je umění, chtít vědět více o něm, je vzácností.

Ony existují i dobré a kvalitní sudovky, ale v Brně jsou pranýřovány cenou a takzvanými zákazníky odborníky, takže je uvidíte jen zřídkakdy, protože jejich cena i s marží jde ke stokoruně (a to i při nízké marži). Najít však kvalitní sudovku u vinařů je někdy také těžké...

Poptávka po víně je ničena poptávkou po levném alkoholu a rychlém sebeopití. Víno Vám prodá kdejaký lajk a enologický amatér a někdy ani to ne. Drtivá většina vinoték pak odebírá sudovku z velkoobchodu, takže ani s vinařem nepřijde do styku, a přesto se pyšní oním názvem VINOTÉKA. Jistě, některé z nich nakoupí od vinaře průřez jeho lahvových vín aniž by si je nachutnali a tím to hasne. Schválně se zeptejte v některé vinotéce prodejce jak mu chutnaly tamty dvě lahve co tam má vystaveny a co by Vám o nich povykládal. Většina Vám nepoví nic, protože tam jen prodává a o víně ví jen základy, natož aby měli nachutnáno lahve co prodávají.

Ona by to vyřešila nějaká forma licence, nebo jednodušeji přirozená kultura vína, jako třeba u našich německy mluvících sousedů. Kultura vína u nás je tak odsunuta do vinařských vesniček a Brno tak degraduje samo sebe.

Situace v Brně je otřesná, ale ani u vinařů to není bůhvíjak dobré.

Ceny lepšího lahvového moravského vína se pohybují velkoobchodně od 120Kč, bez samotné marže tedy máte již cenu, jež by se málokdo odvážil zaplatit a to ještě nepočítám DPH. Jsme tedy na ceně stejné, kterou dáte za velmi dobré lahvové víno z Rakouska či z Německa i v litrovém balení!

Dobré lahvové víno z Moravy vyjde v nákupu od 180Kč a výše, bez marže a bez DPH jste tedy na ceně, takzvané luxusní příležitosti běžného lajka spotřebitele. Za stejné ceny u vinaře seženete v zahraničí vína, jež se podávají do luxusních restaurací a jsou světově uznávaná, patřící do kategorie vynikající.

Zahraniční je tedy cenově i kvalitativně výše než Morava a přesto je cena u nás, tam kde je, vysoko pro běžného spotřebitele.

Také se tu stává pravidlem, že pokud vinař vyhraje nějakou soutěž jdou jeho ceny o 50 až 150% nahoru a tím pádem svým způsobem zavírá dveře před běžnou kupní silou v Brně a převádí export pouze do Prahy, kde na cenu tolik nehledí. Za těch pár měsíců fungování nám nový ceník s 50 až 100% navýšením podali již dva top vinaři, jejichž vína nám opravdu chutnala a původní cena byla na hraně. Nyní si je už nemůžeme dovolit, protože by je nebylo komu prodat.

Co je to za chování? Jedno prestižní vinařství z Německa, jež dodává vína do nejlepší restaurace světa Noma a britské Královně nám ke zvedání cen povědělo své. Zvedání ceny díky prestižnější značce ano, ale postupně, ročně o pár procent, nikoliv o desítky. Jednou na to vinaři u nás doufám přijdou, je otázkou času, kdy je v Praze vytlačí vyšší kvalita a lepší cena zahraničí. Pro nás to znamená, že víno z tohoto vinařství nám sice chutnalo, ale způsob jakým s námi spolupracovali je nepřijatelný a tedy jej vyřazujeme z prodeje. Doplatí na to každý, dříve, nebo později. Navíc oblepování lahví medailemi jako krocana před porážkou je směšné. Regionální soutěže, kde kvalita degustátorů je skomírající, tak vyhrává kde kdo. Medaile, a úspěch klidně prezentujme, ale v rozumné míře. Proč třeba nevidíme nalepené medaile u vinařství Schloss Johannisberg a stovky dalších vinařství světové kvality?

Naštěstí existují i mezi vinaři na Moravě vyjímky. Lidé co mají charakter a kvalitu. Nechci je házet do jedno pytle. Na závěr všem spotřebitelům přeji aby víno měli rádi pro svůj charakter a kvalitu, nechali si poradit a případně i zařadili víno do svých koníčků. Existují krásná vína za dobré ceny, ale je třeba umět vyhledávat. Byl bych rád, kdyby v Brně nevznikaly neustále pochybné podniky. A lidé si našli cestu k poznávání vína zodpovědněji. Nebáli se účastnit se degustací a rozvíjeli své znalosti a chuťové buňky.