Gilotina

Pláčeš u zdijak slepá jeptiškapřejedená hroznySlzy ženou se ti k dlani,mezi vlhké prsty

Plná hořkého medu,
saješ bradavky marnosti
z bílé zdi
Ze žiletek máš bláto,
z vlasů klíčí ti zmar
Ta symfonie skončí
až oči zavřeš
a do díry nahlédneš dál
-V-V-V-V-V-V-V-V-V-V-
Pláču do sklenky absinthu
obrázky štěstí z minulosti,
přežrán grilovanými žebry srny
a slzy mi zelenají,
naplňují sklenku po okraj
Ta, plná žáru, svůdně září,
chci ji oblíznout a vrhnout do sebe
z čiré samoty
Na úsměvu zbyly jen rty
z černých vlasů je jen šeď
Ten večer v baru skončí
až s děvkou se probudím
a nebude žádné co teď?