Záhada odkloněného buřta.

Včera večer našla manželka v zastrčeném koutě ledničky nevysvětlitelného buřta. „Jedná se o buřt z rodinné večeře, který jsem odklonil na zítřek kvůli případným problémům v mé složité sitauci okolo desáté hodiny večer, kdy už se jíst nemá.“ pravil jsem s tím, že v tom nevidím nic nenormálního a že mám čisté svědomí.

Odmítl jsem zároveň podezření, že jsem buřta získal a hamižně nakřečkoval díky vazbám na kamaráda, který má uzenářství. „S tebou, drahá, jsem se již při večeři vyrovnal“, dodal jsem bez bližších podrobností. Dokola horečně ujišťovav, že se jednalo o nešťastnou osobní situaci, přece jsem asi nepůsobil nejjistějším dojmem. Na otázky jsem odpovídal po výrazných odmlkách s rozpačitým výrazem. „Budu odpovídat v obráceném pořadí, abych nezapomněl, na co jsi se mne ptala“ a očima zmateně hledal oporu u papouška Arnouše. Ten ale s buřtem zjevně nechtěl míc nic společného, neb on sám si dětinsky odklání proso z krmítka do kouta klece. Zato oči manželčiny jako by mi říkaly. „Poslyš, nechceš takhle jednu odklonit? Nějak se ti odklonila inteligence!“

Odkloněného buřta jsme společně spořádali v deset večer. Zdravím, ZdŠ