Pane Šindlauere, napsal jste to humorně, s nadsázkou, tažke karma

Malá poznámka, teď jen ze školního prostředí:

Trest pro nezbedného žáka "napiš 100x....", (ale třeba i "jen" 10x) je naprosto hloupý, ba dokonce zrůdný. Je s podivem, že i v dnešní době jej spousta (spíše mladých) učitelů stále používá. Nejen že nemá žádný výchovný efekt, ale poukazuje na evidentní bezcitnost a mstu učitele vůči slabšímu žákovi, takže se dá bez jakéhokoli přehánění považovat za týrání dětí.

Jsem přesvědčen, že učitel, je-li osobností s přirozenou autoritou by se k podobnému "výchovnému" trestu nikdy nesnížil.

Samozřejmě, ne všichni mí učitelé se k těmto trestům uchylovali a jistě o tom lze vést diskuzi, zda a kdy to má opodstatnění. Za mých školních let šlo o trest celkem běžný a nepřišlo mi, že by tím u mne učitelova autorita tehdy i s odstupem doby nějak utrpěla, a u mých živitelů (učitelů) stejně tak.

Je tomu již téměř 70 let. V hodině zpěvu jsme se učili novou píseň a já jsem měl nějaké pochybnosti o pravdivosti textu písně. Dostal jsem za trest ho opsan jen 20x. Zde je ten text, který si dodnes pamatuji:

Po vlasti kam oko jen se dívá, v denní práci nebo v boji zlém, národ píseň radostnou si zpívá o příteli velkém otci svém. Stalin naše bojová je sláva, Stalin národ vedl mu vždy přál. S písní svou jež vítězství mu dává, národ náš za Stalinem jde dál.

Jak vidíte, má to smysl.

To byl trest vpravdě nelidský, tohle psát ...

fšem přispěvatelům diskuse: děkuji Vám za příspěvky a omlouvám se za moji nečinnost, byl jsem celý den na cestách a tudíž bez internetu. Během večera se pokusím alespoň na něco reagovat.

Poznámka v třídní knize, 24. listopadu 2019

Šindlauer se po vyučování dostaví na parkoviště sboru s kbelíkem a stokrát vydrhne škodovku páně učitelova navlhčeným tchořem.

teď jen, co se rozpadne dřív: učitelova limuzína, navlhčený tchoř, nebo uličník Šindlauer?

Jééé, to je paráda. Ten váš návrh si zasluhuje dotáhnout v legislativním procesu a dovoluji si uctivě a úslužně navrhnou drobné doplňky, např. :

1/ Každý prohřešivší se zákonodárce a ústavní činitel by musel těch sto řádků napsat osobně a vlastnoručně.

2/ Psaní by muselo probíhat pod dozorem náhodně vybraných osob z voličského seznamu a pobíralo by to vážnost jako např. účast v porotě.

3/ Každá očistná psací kůra by musel okamžitě následovat prohřešek

4/ Kůra dle předchozího bodu může být přerušena pouze a jedině k vykonání biologické potřeby v časovém limitu.

5/ Po dobu výkonu této očisty bude hříšníkovi odebrána imunita a zpět přiznána pouze po převzetí textu a souhlasu dozorující osoby.

A to by byla sakra smůla, aby tyto osoby nebyly permanentně ve výkonu trestu, čímž by nemohli vymýšlet a schvalovat dosavadní legislativní nesmysly.

Na předložené návrhy bych si, ve vší úctě, ponechal copyright v zájmu pobírat autorské honoráře.

Milerád Vám autorská práva i honoráře na Vaše návrhy přenechávám. Já si papaláši nenechám kazit život, abych za ně a na ně cokoli vymýšlel.

To je zase krásné počteníčko!

Protože jsem trest opsat něco stokrát neabsolvovala, o to s větším nadšením s ním souhlasím tak, jak jsi to "předepsal" politikům.

Hezký nedělní večer, Zdeňku!

(jsem měla stěhovací den...z chalupy domů. Proto přečteno se zpožděním).

Děkuji, i Tobě hezký večer, respektive celý příští týden.

Poslechni Marie, ty jsi byla podezřele vzorná žákyně, jestliže jsi stokrát nepsala!

Něco stokrát napsat byla oblíbená domácí lahůdka našeho matykáře. Jak jinak ty zabedněnce (včetně mě) donutit naučit se např. Pythagorovu větu?

a - umíš?

V době plotterů a programů simulujících psaní rukou takové tresty postrádají smysl.

a už to nějaký uličník zkusil?