Tak už to konečně řekněte

že to nikdy mít nebudeme. Přiznejte, že na to nemáme. Nebojte, my už to dávno víme. Už to neslibujte, stejně vám skoro nikdo nevěří. My už vás nanejvýš jen litujeme.

Neříkejte pořád dokolečka, že to bude. Že už to máte nachystané. Že už to máte promyšlené. Že už jste na to nechali vypracovat plány. Že už se s tím co nevidět začne. Možná přespříští rok. Možná za pět let. Nebo za deset. Anebo za dvacet. Při nejhorším asi tak v roce 2065. Případně trochu později. Ale jednou se začne zcela jistě. Určitě.            

Nás už neoblbnete. Nás už nepřekvapíte. Nebojte, už si to u nás nemůžete nijak rozházet. My se z toho nesložíme, když nám řeknete pravdu. Už to v pohodě doklepeme i bez vašich věčných plánů, věčných projektů, věčných studií a nikdy nekončícího slibování.

Tak už konečně řekněte, že nemáte a hned tak nebudete mít peníze. Až náhodou budete mít peníze, tak nebudete mít povolení ke stavbě. Pak zase nebude písek do betonu. Jindy nebude cement. Poté pro změnu nebude voda. Nejspíš neseženete kvalifikované lidi. Mongolovi s krumpáčem někdo musí říct, co má dělat. Ukrajinci mongolsky neumí. Vzdělaní technici, kteří umí protlačit káru hnojem, jsou těsně před vyhynutím. Právníci s hodinovou sazbou tři tisíce korun ještě nikdy nic nepostavili.

Tak už konečně přiznejte, že to neumíte a nikdo cizí nám to neudělá. Tedy, on by udělal, ale vy ho k tomu nepustíte. Uděláte to vy, co spolu mluvíte. Ale ne hned teď. Ještě to přeci nemáte připraveno. Ještě nemáte všechno promyšleno. Ještě na to nemáte dotace. Ještě na to nemáte legistlativu. Musíme počkat, jak dopadnou volby. Musíme počkat. Teď řešíte důležitější věci. Musíte počkat, až budou podklady písemně. Až budou oficiálně. Až budou s razítkem. Až se k nim vyjádříte. Až je projednáte. Až rozhodnou soudy. Až se odvoláte k vyšší instanci. A jetě vyšší. A do Bruselu. Až ....

Už neažujte. Nejlépe bude, když už radši nebudete říkat nic. Netrapte se. Nás už jste ztratili, my vám už nikdy věřit nebudeme. My už vás můžeme jenom litovat. Sami sebe jste zahnali do svého kouta a narážíte v něm na svoje stěny jako vyděšené myšky.

A když už mermomocí musíte něco dělat - víte, co byste mohli udělat? Neotravovat lidi, kteří umí něco udělat. Vy asi netušíte, o čem je řeč, ale jsou takoví lidé. Jsou tu mezi námi. Nepotřebují nikomu nic slibovat. Nevystudovali žádné tříměsíční univerzity. Nestojí o brebendy. Poradí si i bez poradců. Nezávidím jim, kolik si svou prací vydělají peněz. Ostatně obvykle nebývají bohatí. Ale závidím jim, co umějí udělat pro druhé. I pro mně. Jen tak. Dělají to, co se penězi zaplatit nedá. To vy ale nikdy nepochopíte.

Tak už konečně řekněte, že žádnou rychlodráhu nikdy mít nebudeme. Žádné strachy, my to přežijeme. My totiž máme úplně obyčejnou dráhu, tak jak ji dělají lidé, kteří to umějí.    

Obrázky jsou moje.