Šotopoštolka

Co dělá šotouš? No přeci šotouší, případně šotí. Maje patřičnou šotovýbavu včetně šotooblečení a šotosvačiny, pořádá šotovýpravy, při nichž šotozrakem šotopátrá po šotovděčných šotoflecích, jimiž jsou šotoskály, šotokopečky, šotostromy, šotomosty, šotorampy, šotosloupy čili šotostožáry, v krajních šotopřípadech i šotolouky, šotopole či šotorybník, v největším šotozoufalství pak i šotoperóny, šotoschody, šotochodníky, ba i šotosilnice. Šotoplac musí být bez šotokeřů, šotoroští, šotorákosí, šotoplotů, šotozdi, šotobudov, šotodrátů, šotozábradlí, šotoskládek a jiných šotopřekážek, neboť dle šotopředtav šotoušů musí být šotovlak plně šotoviditelný a šotitelný.

Toulal jsem se studenou březnovou sobotou a cesta vedla vysoko nad tratí. Dost vysoko. Napadlo mne, jak snadné to mají ptáci – odrazí se z větve či skály, párkrát mávnou křídly a mohou na vlaky shlížet dle libosti. A já tady směšně našlapuji pět metrů od srázu, abych na ty vlaky dolů nespadl.

Jak jsem tak šotoušil, všiml jsem si, že nešotouším sám. Kousek nade mnou na větvi dřepěla poštolka a vypadala, jako by na nějaký ten vlak čekala taky. A opravdu. Auta dole na silnici jí byla šumafuk, ale jakmile se v úbočí začervenala lokomotiva, zapípala. Vlastně šotozapípala.

Nuže, milí ornitologové - poznamenejte si prosím nový živočišný druh: ŠOTOPOŠTOLKA.

Šotozdravím, ZdŠ, příležitostný šotouš