Prohlédl jsem si, kolik stát doplácí na můj rychlík

A viděl jsem, že 159 korun na každý kilometr. Na jeden rychlík Rumburk – Kolín 24168 korun. A celá ta rychlíková sranda mezi Labem a Mandavou prý mančaft páně Kalouskův pumpne o 92 miliónů ročně. 

Inu, je to dost, o tom žádná. Tak to tedy na českolipské Střelnici vlezu do vagónu, vlak se rozjede, než dojede k přejezdu na konci perónu, zchudne Česko o celého bůra, a když po třech minutách rychlík zastaví dole na hlaváku, je v čudu pomalu pětikilo.

Přesto touhle tratí vlaky s lidmi jezdí hodně přes sto let. Doplácela na ně Böhmische Nordbahn, dotovalo je rakouské císařství, všechny možné republiky i tisíciletá říše. Asi se vždycky našel nějaký důvod, proč by ty vlaky jezdit měly. 

A tak musím státu, respektive daňovým poplatníkům, ať už se jmenovali jakkoli, poděkovat. Poděkovat za to, že jsem těmi rychlíky vyjížděl do světa a stejně tak se jimi vracel domů. Poděkovat za to, že jsem jimi mohl jezdit do školy a do práce. Poděkovat za to, že jsem si mohl otevřít okno a vidět krásnou zemi. Poděkovat za to, že jsem díky těmhle vlakům mohl začít kreslit a psát o železnici, a že se to občas někomu líbilo. Poděkovat za to, že díky těm vlakům a železnicím celkem slušně zvládám dějepis, zeměpis a stal jsem se strojařem. Poděkovat za to, že jsem poznal plno skvělých lidí, kteří věnovali léta práce a zdraví tomu, aby ty vlaky jezdily. Poděkovat za to, že jsem zažil věcí, k nimž bych se jinak asi nikdy nenachomýtl - třeba když rychlík prohrával noční boj s vánicí a za Bezdězem průvodčí řekl: „Chlapi, pojďte nám pomoct odtáhnout padlej strom z koleje“. A všichni chlapi ve vagóně se beze slova zvedli a šli. 

Opravdu je těch 159 korun tak moc? Zdravím, ZdŠ