Poslyšte, jak tady vyměňujete žárovky?

optal jsem se úředníka za přepážkou, vzpomenuv klasického vtipu o esenbácích šroubujících žárovku, a ten nešťastný človíček bezelstně odpověděl: „my nijak - to dělá správa budov.“

Inu, znáte to - jeden esenbák stojí na stole a nad hlavou drží žárovku, druhý mu dává záchranu, třetí až šestý nesou ten stůl a chodí dokola proti směru hodinových ručiček, sedmý ...

Koho by napadlo, že si na tuhle roztomilou pitominku vzpomenu při něčem tak banálním, jako je změna účtu! Coby poctivý občan jsem to slavnostně oznamoval postupně všem, jimž pravidelně platím výpalné. „To nám přeci vůbec nemusíte hlásit“ anebo „s takovou prkotinou jste se nemusel obtěžovat,“ znělo unisono. Až přišla na řadu věhlasná pojišťovna.       

„Musíte mít lísteček“ zahřměl Kerberos, dřepící nejblíže vchodu.

„Vždyť jsem tu sám a chci vám jen oznámit změnu účtu“ zahlaholil jsem předpokládaje, že se jsme lidi a že se tudíž domluvíme.

No, moc nám ta domluva nešla – kromě uklízečky moje slavná změna účtu zaměstnala veškeré osazenstvo pobočky a po dvaceti minutách to završil pokyn, že právě sesmolenou žádost mám oštemplovat a vhodit do sběrné schránky u vchodu.

„Já vám ji nemůžu podat tady přes stolek přímo do ruky?“ zkoušel jsem to naivně, nepolíben úřední logikou.

„Podat ji můžete, ale já ji nemůžu převzít,“ pravila protistrana.

„Proč?“ nechápal jsem.

„To má na starosti kolegyně,“ dostalo se mi poučení.

Uznejte sami, že jsem se v tom okamžiku mohl jen těžko zeptat jinak, než jak je to v nadpisu. Mimochodem, v našem někdejším divadelním klubu jsme jednou u vína vzpomínaný vtip dovedli do stadia, kdy instalace žárovky probíhala na strahovském spartakiádním stadionu, podílel se na ní kompletní policejní sbor České republiky a žárovku třímal sám pan policejní prezident.

Milá pojišťovno, myslím, že máš ještě značné rezervy.