Pane Mayi, máte v Old Shatterhandovi závažnou chybu

A co hůř, neodhalil jsem ji já starý coon, nýbrž pětiletý greenhorneček, ozbrojený koltem za 69,90 Kč.

Ta hanba! Šedesát let silážuju doma kdejaký rodokaps Oldou Šetrným počínaje a Ta-Šunkou-Vítkem konče, abych, až si mne zavolá Velký Manitou, nešel do neznámého, a najednou mě pětiletý zelenáč zahanbí neuvěřitelnou praktičností a životním nadhledem ...

V pátek odpoledne mi došlo kafe, rozhodně jsem bacil do pracovního stolu, uložil data a brejle, a jal se za humny kochat prérií a pastvinami prodchnutými sklánějícím se sluníčkem.

Motaje se podél místního háječku, zbytkem ostřížího zraku jsem zbadal za prořídlým listovím jakýsi podezřelý pohyb. Ha, jaká to léčka zde na mne políčena! Lapka snad jakýsi, či přikrčený pojišťovací agent? Ale ne - toť přeci starý dobrý spolužák z druhého konce našeho územního správního společenství.

„ Co tam hledáš, vole? Tam houby nerostou!“ zvolal jsem přátelsky.

„Pšššt, vole!“ přiškrceně zvolal šedovlasý rancher živící se předčasným důchodem, „hrajem si s vnukama na indiány!“ A v pravačce pevně sevřel řvavě barevné lukostřelecké náčiní, opatřené za dumpingových 149,90 Kč v lídlu.

„Aha!“ pravil jsem chápavě, „a ty jseš Komanč nebo co?“

„No dovol, já – a komanč! S takovejma sviněma .... bacha vole, Olčetrhent de!“ ukončil náhle dialog a vrhl se k zemi. Já jsem mžikem vyhodnotil, že můj vycházkový oděv se pro takový manévr nehodí a proto jsem se příchozímu westmanovi odhodlaně postavil tváří v tvář, dělaje jako že nic.

„Dobrý den, neviděl jste tady indiána?“ zazpíval vzorně sopránkem Olčetrhent, stěží tří stop výšky zvící.

Vteřinu jsem přemítal, zda jej poučit v tom smyslu, že poslední indián tady byl spatřen plus mínus společně s mamuty, ale – dyť je pátek odpoledne, běžme k šípku se vzdělávacím procesem!

„Jo, běžel tady tím směrem“, ukázal jsem operativně nazdařbůh cestou.

„Jů!“ zyvýskl Olčetrhentík povyskočiv, „tam ho přepadne Vinetú!“. A jako zkušený stopař vyběhl, aniž jsem ho stihl poučit, že střelná zbraň, ať henryovka co střílí bez přestání, ať polyetylénový kolt za dumpingových 69,90 Kč z lídlu, drží se v pravé ruce a hlavní vpřed, zvláště pak v území ovládaném indiány.

Než jsme to se stále zalehlým Nekomančem stačili okomentovat, náhle asi po sto krocích útlověký Shatterhand běh přerušil, roztěkaně se rozhlédl a posléze s nečekanou rutinou zaujal u roští typicky pánský klidový postoj sounož s vodotryskem vpřed.

Vida to Nekomanč, nervózně se v úkrytu podrbal gumovou přísavkou na špici šípu: „Sakryš, já bych asi potřeboval taky“.

„A co Vinnetou?“ namítl jsem ostražitě a náhle ustrnuv zřetelně pocítil, že i já sám už taky nemám tu disciplínu, jakou míval Tycho de Brahe při zatmění slunce.

Nuže, zvládli jsem to i bez Vinnetoua a pak večer u piva první slova Nekomančova, ač třikrát zastřeleného a skalpovaného, zněla: „Víš co se mě mladej celej večer ptal? Kam prej chodil Old Shatterhand na záchod. Tý vole, dyť vo tom Kárl May nemá nikde ani slovo! Nebo už jsem to zapomněl?“

Ne, nezapomněl, rudý bratře! Ty i já tuhle studijní literaturu máme pořád v malíku! Takže fakt, pane Mayi: máte v Old Shatterhandovi závažnou chybu!