...jste fakt šikovnej

a to prosím bez brejlí ...

Tedy abych se Vám p.Šindlauere přiznal, i když jsem jako fíra strávil na lokomotivách víc jak 28 let (z toho 6 r.na parních) trochu tomu vašemu blogu nerozumím ? ! To ten pomocník dostal "tahák" s výškovým profilem traté? A od kdy topič určuje kolik se toho zavěsí za mašinku ? ? ?

Ano, topič prý měl mj. "tahák" s profilem tratě - ostatně kolem mnoha tratí dnes sklonovníky většinou neexistují a sklony si ne každý pamatuje; ten "tahák" byl i praktický. Topič rozhodně neurčoval, co se zavěsí, nicméně bylo to dost blízko normativu a bržděnku i topič vidět má.

Tak to je čistokrevná železniční nádhera! Velcí kluci, to je něco skvělého!

A ten obrázek - něco neuvěřitelného!!!

(představuji si, Zdeńku, že máte doma jednu místnost, kde řídíte vlaky)

Díky moc za tak trochu jiné blogy a hezkou neděli!

Ale jistě. Když manželka a dítka konečně vypadnou, šup - rozložím v obýváku po konerci ovál z tétéčka - a jedu jak divej!

Půvabné, děkuji za ranní potěšení a věřím, že cesta byla bezproblémová

Těším rád. Ale já prosím nejel, já jen viděl.

Hned se pane autore zeptám, co se mi už z hlavy vytratilo ? Obsluhu parních lokomotiv tvořili 2 lidé ( mašinfýra + topič ), nebo k nim ještě patřil strojník ?

u nás zpravidla strojvedoucí + topič, pouze u výkonných lokomotiv, které neměly mechanický přikladač uhlí, někdy bývali dva topiči. Funkce "strojník", resp. "pomocník-mechanik" existovala například na ruských/sovětských železnicích, tam skutečně často bývala četa strojvedoucí + topič + pomocník.