My vás donutíme až k pláči!

To by byla podívaná. Poručík Dub stojí před nastoupeným švarmem bruselských úředníků a řve: „Vy nás, pacholci, ještě neznáte, ale jen počkejte, až nás poznáte. My vás donutíme až k pláči! Tak znáte nás, nebo ne, vy oslové?“

Jo, jo, kluci bruselští! Po pravdě řečeno, toho poručíka Duba už asi budete ušetřeni, nicméně s bodrými Čechy to nebudete mít jednoduché. Vy nás ještě málo znáte!

Rozmluvili jste nám třeba marmeládu? Myslíte, že si z toho sedneme na zadek? Kdepak, holenkové - to nás ještě neznáte. Dobře - nesmíme mít marmeládu, tak si tu dobrotu pojmenujeme jinak - a hezčejc. S vaším rosolem račte se odebrati k šípku. V Jihočeské Frutě si to nové a hezké pojmenování natrénovali už před nějakými třiceti lety.

Ostatně - máte tam u vás celé prapory tlumočníků a filologů, tak ať to roztomilé slůvko zkoumají. Hořím zvědavostí, jak to přeloží do všech unijních jazyků. Třeba i v takové Hochdeutsch to zní dost drsně ...

Tak, mizerové – znáte nás nebo neznáte? Vy nás možná znáte z té dobré stránky, ale nemyslete si, my vás donutíme až k pláči! Ostatně, už před válkou jsme o tom mluvili s panem okresním hejtmanem!

Zdravím, ZdŠ