Máme doma nepřizpůsobivého.

Arnošta neeviduje žádný úřad. Nemá trvalé bydliště. Nemá občanský průkaz. Nemá vůbec žádný průkaz, jediným dokladem jeho existence je záruční list.

Do žádné školy nikdy nechodil. Neumí číst. Neumí psát (nanejvýš okusuje tužky a trhá papíry). Nikdy nepracoval. Nikdy neplatil daně a pojištění. Spí, kdy chce a kde chce. Do státního, natož rodinného rozpočtu nikdy nepřispěl jedinou korunou. Politická situace, reformy, průšvihy politiků, drby a fotbal ho nezajímají. Promluví-li jakákoli žena v televizi nebo rádiu, začne nadávat.  Na chodu domácnosti se podílí toliko vytvářením bordelu. Veškeré vybavení bytu považuje za svůj majetek. Neobtěžuje se nosit oblečení. Někdy ruší sousedy křikem. Je zvyklý, že pravidelně dostane najíst a napít. Když něco nedostane, vyřve si to. Dostane-li to, vždy se zajímá, zda druzí nedostali něco lepšího. Podle jeho názoru dostali druzí vždy něco lepšího, proto to automaticky chce také. Z barev si spolehlivě volí oranžovou nebo červenou.

Zeptal jsem se ho včera večer, co s tím tedy jako hodlá dělat. Zamyslel se, dlouze zívl, podíval se na mne jako na totálního magora a hrdě odkráčel středem klávesnice. Andulák se přece nebude přizpůsobovat. Zdravím, ZdŠ.