Kolaps certifikovaného špekáčku

Zpráva o opékání špekáčku, vyrobeného v souladu se všemi zákonnými normami a předpisy včetně nařízení Komise (EU) č. 158/2011 ze dne 21. února 2011 o zápisu názvu „špekáček“ do rejstříku zaručených tradičních specialit.

Hned ve vlaku na čundr kamarádka zahlásila, že sehnala pravé špekáčky a že tudíž bude pořádný gábl. Uprostřed divočiny jsem coby stařešina tlupy určil polohu tábořiště a mládež se jala zřizovat oheň. Objasniv jí rozdíl mezi cikánským ohništěm a táborákem, chopil jsem se uzenin. Jakýsi nahnědlý polštářek z igelitových boulí byl popsán ujištěními, že tento výrobek je v souladu se všemi zákonnými normami a předpisy a navíc splňuje nařízení Komise (EU) č. 158/2011 ze dne 21. února 2011 o zápisu názvu „špekáček“ do rejstříku zaručených tradičních specialit. Fý-ha, pokrok zavítal i do nejhlubších hvozdů.

Normálním způsobem, tj. roztržením, obal ani s vynaložením všech sil otevřít nešel, takže jsem jím musel proniknout příruční mačetou. Vyňatého slisovaného vetřelce jsem zkušebně nabídl kolem se motající feně Trajdě. Ta z očí do očí vyslala dotaz, jestli jako teda jsme ještě kamarádi. Potlačil jsem pochyby o originalitě té slizké hňácaniny a jal se její konce naříznout. Probodnout ten předmět klackem jevilo se úkolem téměř nadlidským. Aniž by byl jakkoli přiblížen k táboráku, buřtoidní tvar se ohnul skoro do pravého úhlu. Asi tušil, co ho čeká.

První tři minuty nabodnutý vetřelec na teplo nijak mimoverbálně nereagoval. Poté z něj tempem jedna kapka za minutu počalo cosi padat do táboráku, ale nehořelo to. Zato se mimozemské těleso na konci klacku zponenáhlu obalilo bublinami a bobtnajícími příškvarky. Nejsa si jist, zda jsem zcela odstranil igelitový obal, chopil jsem se brýlí. Jeden roh uzeniny se ulomil a zřítil do žároviště, které v místě dopadu na několik minut pohaslo. Kypící a prskající zbytek na konci klacku náhle počal čoudit, jako když jsme coby kluci v kovošrotu zatopili ve staré parní lokomotivě. Trajda se rozštěkala. Oddálil jsem co do tvaru a zápachu nedefinovatelný předmět od táboráku a jal se jej pižlat výzkumným nožíkem. Kůra, připomínající rozšmelcovanou pneumatiku, schraňovala měkké blivajsovité jádro. Trajda, držíc bezpečnostní odstup, zvědavě vyčkávala, zda jsem opravdu takovej humusák a sežeru i to, co ona zavrhla. Sebral jsem veškerou odvahu. Chuťově se to nepovedlo zařadit, ale vzpomněl jsem si, jak jsem pracoval v jednom podniku, vyrábějícím fólie z regenerovaného polyetylénu. Že bych já, starý kozák, najednou neuměl opéct blbýho buřta?  

Špekáčky, vyrobené v souladu se všemi zákonnými normami a předpisy, neshořely ani v ohni. Stávající normativní a zákonná platforma je zjevně nedostačující. Je třeba vypracovat směrnici „Táboráky – část 1. Názvosloví, požadavky na tvar, rozměry, jakost, výhřevnost a použité materiály; bezpečnostní a protipožární požadavky.“ Zdravím, ZdŠ