Kdo přikreslil soudruhovi Leninovi ty lenonky?

Můj otec učitel říkával, že studentík, který v učebnici dějepisu aspoň jednomu velikánu dějin na portrétu nepřikreslil pořádného práskače, brejle a cigáro, měl by býti prohlédnut psychiatrem. Bodejť by ne, když ty portréty přeci byly tak suchopárné!

Vzorní žáci vystačili s obyčejnou tužkou, zatímco notoričtí lotři a repetenti na to šli přímočaře plnícím perem nebo propisovačkou. Před koncem školního roku pak učební pomůcka spíše než učebnici dějepisu připomínala encyklopedii ukrutných loupežníků, zpustlých hipísáků a všelijakých pokuřujících mániček.

A ta horečná činnost na konci roku! Papír pro tisk učebnic nebýval chloubou socialistického papírenského průmyslu a moc gumování nevydržel. Občas guma srolovala nejen umělcovu tužku, ale i velikána samotného. Pera a propisovačky se vygumovat nedaly, v tom případě ilustrátorovi obyčejně nezbylo, než stránku zručně vyrvat a tvářit se, jako že tam nebyla odjakživa. To se ví – do chlívečku na konci učebnice přece bylo potřeba napsat aspoň „stará“ a pokud možno nic neplatit.

Umělecké tvorby zpravidla zůstali ušetřeni pánové Marx, Engels a Lenin. Jednak sami byli majiteli takových těch různě třídně vyvedených vzorků vousů, jednak každý vyspělejší žák věděl, že pokud by Vladimír Iljič v jeho učebnici byl shledán s pořádným zametákem pod nosem a s lenonkami, taky by se stávající majitel učebnice nemusel stát středoškolákem.         

No jo, dnes už je jiná doba. Učebnice dějepisu máme obsahově a genderově vyvážené, graficky atraktivní a na kvalitním lesklém papíru. Cože - čmárat do nich? Prosímvás - to dělali v minulém století ... Zdravím, ZdŠ