Jak mi lehár v magormarketu chtěl nafackovat

Ó nikoli – Franz Lehár do magormarketu asi nechodil, už jen proto, že byl duchem věčně v říši operet a v uličce mezi hluboce zamraženými ptáky a porcovaným turisťákem by ho sotva napadl nějaký inteligentní motiv.

Řeč je o lehárovi s malým „l“. Skoro vždycky v magormarketu nějakého potkám. Lehár s malým „l“ je rozsochatý muž, jenž se lokty ležérně rozvaluje po držadle vozíku a jsa v nuceném předklonu vláčí nohy po zemi za sebou. Opatrně se posunuje uličkami mezi regály a drže bezpečnou vzdálenost od drahé polovičky, polohlasně cedí skrze sdrátovaný chrup „ježišmarjá, na co to kupuje, co s tim budem dělat?“ Přiznávám, že já sám v bezpečnostním odstupu rovněž polohlasně cedím, ale lehára nedělám, jelikož držadlo vozíku mívám mírně nad koleny a zalomen do předklonu bych vypadal jako že do vozíku blinkám.

No a tuhle jeden takový lehár, rozvalen po držadle obzvlášť ležérně, podcenil klopný moment držadla vůči ose zadních koleček, čímž spustil fascinující řetěz událostí. Vozík se bleskurychle postavil na zadní, vyděšený lehár, křečovitě svíraje držadlo, poroučel se hlavou do koše,  vyzdvižená přední kolečka vozíku načechrala záď vedle počestně nakupující bábince, lehár hodil trapnou tlamu na dlaždičky, přičemž ještě pravou nohou nakopl basu tuzemáku, jeho vlastní vozík se mu vysypal na hlavu, a vzápětí jej postižená bábinka pohotově přetáhla kabelkou úctyhodných rozměrů po zádech, až to zadunělo.

Já, smějící se bestie opodál, jsem pochopitelně ihned zareagoval. Havarovaný lehár, drápaje se z okurek a pomačkaných housek, setřel z čela rozblaznutý jogurt a zařval: „chceš do držky, debile?“

V našem kraji takové výrazy nemáme rádi, tak jsem ho slovy „Hombré, chyťte se hvězd, nebo jste ve vteřině příbuzným řešetu!“ chtěl upozornit, že moje kolty visí proklatě nízko. Než jsem ale otevřel ústa, mihla se vzduchem povědomá kabelka a na lehárově líci mlaskla facka, za kterou by se nemusel stydět ani Gustav Frištenský. „Já vám dám držku, vy jeden vohnoute!“ vzkřikla čacká bábinka, třímajíc v bleskurychlé pravačce zkázonosnou kabelku, „chcete ještě jednu?“

Zákazník, lehár, Hombré a zfackovaný vohnout v jedné osobě seznal, že s rozlícenou Calamity Jane nejsou žádné žerty, a když mu došlo, že jsem asi o tři hlavy vyšší než on, cosi zabrumlal a jal se kvapem ustupovati směrem k rozsochaté dámě, která podél kečupů spěšně cválala k místu nehody, halekajíc „prosimtě, táto, co tady zase děláš ostudu! Podívej se na sebe - vždyť vypadáš jako blbec!“

Nuže, páni skladatelé, vzhůru do magormarketu! Jestliže já jakous múzou praštěnou políben dokážu stvořit tuto slátaninu, to by v tom byl čert, abyste vy, hudební múzou políbení, nedokázali stvořit nějakou tu operetku! Klíčová slova mohou být třeba: lehár s malým „l“, magormarket, vohnout.