Jak jsem se po ránu nabíjel energií

Tuhle psali, že za tmavých pošmourných rán je nedostatek slunečního světla, lidé jsou proto v deprési, nemají energii, nechce se jim vstávat, všechno to stojí za pendrek a tak. A že prý to lidé mají vyřešit tím, že do sebe po ránu naládují potraviny, které jim dodají energii pro celý den.

Osobně jsem přesvědčen, že nejlepší nabíječ energie po ránu je běh na vlak. Ale budiž - je moderní doba, a ambiciózní vzdělanec přece nepoběží jako ichtyl na vlak, nýbrž sáhne po internetu, aby se poučil, co tedy má ráno sežrat, aby v práci sršel energií. A tak, vědom si toho, že moderní doba dorazila i k nám do okresního města, zadal jsem do gúgla „snídaně energie“, vybral z padesáti miliónů odkazů ten nejvěrohodnější a podle něj nakoupil energetické snídaně na celý týden.

Pondělí: nízkokalorický řecký jogurt jsem v ledničce nenašel, poněvadž mi ho v neděli večer snědla manželka. Když jsem se jí ptal, kam dala superpotraviny, jak to nazývali v internetu (borůvky, maliny, ostružiny, chia semínka, kešu a mandle), pravila, že jsem asi vožralej, a že bych raději neměl chodit do práce.

Úterý: ovesná kaše prý po ránu zahřeje, poškádlí chuťové smysly a energii uvolňuje po celý den, zvláště, když se posype sušeným nebo i čerstvým ovocem a rozinkami. Pravda, uvolňování energie jsem v panděru cítil často, akorát mi slavná kaše poškádlila trochu jinačí smysly, než ty chuťové, poněvadž šéf v práci řval, že mi ty tři hajzlhodiny odečte z pracovní doby.

Středa: hodlaje oplývati přírodními cukry, fruktózou a glukózou, nakrájel jsem si do misky banán s jablky a zalil to medem. Kombinace medu a čerstvého ovoce nebyla neodolatelná, nýbrž odolatelná. Z košile a ze zipu kalhot nešla sundat za nic na světě. Manželka pravila, že jsem čuně.

Čtvrtek: dal jsem vařit dvě vajíčka (zinek, fosfor, chrom) a celozrnný chléb pomazal máslem, neb prý je to pro start do náročného dne ideální. Celozrný chléb ze sobotního lídlu chutnal jako regenerát z recyklační linky a manželka neříkala nic. Pouze mi mlčky omlátila o hlavu rozžhavený kastrol s dvěma černými doutnajícími briketkami.

Pátek: ovoce je prokazatelně bohaté na vitamín C, pročež jsem si ráno zpříjemnil ovocným salátem z borůvek, banánu, jahod a špenátu, lehce oslazeným nízkotučnou zakysanou smetanou smíchanou společně s moučkovým cukrem, k čemuž jsem pracně vyrobil smoothie (zjednodušeně řečeno, rozšlehané kytky s vodou). Manželka pravila, že se poseru, což se také stalo. Šéf mi ty tři hajzlhodiny opravdu odečetl a uklízečka pravila: „...ste vžycky měli kulturní středy – teď máte čtvrtky, co?“

Sobota: ptal jsem se prodavačky v lídlu, zda mají burákové máslo na toasty. Paní se na mne podívala a pravila: „Burákové máslo nemáme, pane Šindlauer, ale támhle vzadu máme krásnej bůček, slaninu, buřty a támhlety čipsy jsme o korunu zlevili.“

Neděle: nazul jsem kanady, oblékl vaťák, zkontroloval brejle, zuby, klíče; zbytek energetických potravin jsem hodil do popelnice a vyšel za humna.  

Stejně je to báječné, když se ráno probudím, jdu do práce nebo jen tak, východní obzor se rozevírá, ptáčci zpívají, veverky žebrají, křenící se Thang zametá před krámkem, a já nemusím myslet na takové hovadiny, jako třeba jak se po ránu nabíjet energií. Zdravím, ZdŠ.