Já už budu od zítřka lepčejší. Fakt.

Okno mého pokoje hledí k severozápadu, já k oknu přišoupnu židli, posadím se, dohlížím na zmizelé slunce a přemítám o tom, jak budu od zítřka lepčejší. Fakt. O čem jiném bych ostatně nad takovým obrázkem mohl dumat?

Nebe pročistilo svůj modrý vějíř. Ráno křepce vstanu a zakážu si, abych zalezl zpátky do pelechu. Pak vyjdu před dům, usměju se a bude mi úplně jedno, že je pondělí. 

Tam nahoře v aleji vede silnička a po ní jde kůň. V úterý cestou do práce neudělám ani jeden dopravní přestupek a na křižovatce nebudu výhružně huhňat na řidičku přede mnou:  „tak mladá paní – že bychom zase jeli“.

Za tím kopcem žijí lidé a já je vůbec neznám. Ve středu ráno otevřu outlook a neřeknu obvyklé: „ach jo, zase někdo něco chce!“, nýbrž se potěším: „hleďme, kolik lidí se beze mne zase neobejde! To jsem panečku důležitý!“

Poslední opeřenec opustil stmívající se třešeň a od větvičky bezděky odlétly kapky podvečerního deště. Ve čtvrtek nespustím internet, abych si tak hezký den nezkazil.

To musí být krása tam nahoře na hoře! Navrhnu manželce, že se v pátek vykašleme na nákup v magormarketu a místo večeře vylezeme na nějakou horu.

Aha, tak odtud jsou barvy mé červenomodré inkoustové kohinorky, kterou jsem dělal šipky už v sešitech na průmyslovce. V sobotu večer si nakreslím nějaký hezký obrázek a v televizi ať si krákorají, co chtějí.

S mraky v livrejích si potichu povídáme a máme grátis svátek. V neděli večer k oknu přišoupnu židli, posadím se, dohlédnu na mizející slunce a budu přemítat o tom, jak budu od zítřka lepčejší. Fakt. O čem jiném bych ostatně nad takovými obrázky mohl dumat?

Já vím, že správně má být "lepší", nikoli "lepčejší". Ovšem, takhle je to hezčejší. ZdŠ