Dnes už by mě s diplomkou nejspíš vyrazili

Jsem takovej starej dobrej vůl, že se vždycky nechám ukecat, abych někomu poradil s diplomkou. Ale, koneckonců - proč ne? Já sám jsem schopen psát také o jakékoli ptákovině a příčestí minulé většinou uhodnu správně.

A tak jsem se začetl do jednoho devadesátistránkového díla, vědecky líčícího, kterak vybudovati na sídlišti dětské hřiště. Důkaz študákovy kompetentnosti se hemžil statistikami, stavebními, bezpečnostními a hygienickými normami, směrnicemi, výkresy, rozvahami, tabulkami, grafy i variantními projekty, a úplně na konci stálo, že to hřiště vyjde asi tak na 2,7 milionu korun bez DPH.

Autor projevil přání, abych se zaměřil hlavně na závěr, poněvadž, jak známo, úvody a závěry bývají nejsvízelnějšími částmi knih i diplomek. A tak jsem se zamyslel a napsal závěr:

V dobách totality dětská hřiště vznikala tak, že tátové z baráku se složili na flašku a šofér vétřiesky z OPBH v pátek odpoledne na dvoře vysypal hromadu písku. Za tři lahváče tátové od kotelníka v autorenově vedle baráku vyžebrali tři staré pneumatiky z gaziku, hned je zapustili v hlíně vedle písku a soused z přízemí je natřel šedým emailem. V pět hodin bylo hřiště hotové, a staré Blažkové, která pindala, že se o ty gumy přerazí, až bude na dvoře věšet prádlo, bylo doporučeno větrat bombarďáky o jednu štangli vedle. Malá Maruška, která ohryzávala barvu z pneumatik, byla seřvána, že je email e-e, a Ferda ze sousedního dvora, jež metal písek, dostal přes držku jednou od nás a jednou doma. Náklady na hřiště čítaly jeden rum a tři březňáky, což tehdy obnášelo asi 70 korun v maloobchodních cenách.     

Jenže nakonec ten závěr diplomky vypadal trochu jinak. Adept vědění tam blouznil, že projektování dětských hřišť je důležitá sociálně-psychologicko-hygienická problematika, proporcionálně a diverzifikovaně integrovaná v mnoha determinovaných oblastech všeobecného individuálního osobního rozvoje jedince předškolního věku s přihlédnutím k možným vlivům sociálně deprivovaných vrstev z nezaviněně vyloučených lokalit okolního prostředí.

Hm, nějak ty diplomky přestávají být pro mne. Ještě štěstí, že je nemusím obhajovat já. To by asi pan předseda komise vyzunkl flašku tuzemáku na jeden zátah.  Zdravím, ZdŠ