Co že to bylo napsáno na té ceduli?

Těšil jsem se domů. Kopnul jsem tam pětku a škodověnka skoro sama plula téměř dokonalou silnicí. Čechomor v rádiu zvěstoval, že slunéčko zachodí za Janovú horú a už bude večer, chvála pánu bohu. Domečky vpravo za alejí vypadaly jako ve Slabikáři. V baráčku na náspu vlevo jsem znaleckým okem ihned rozpoznal strážní domek, i když koleje tady už od války nejsou. Za udržovaným polem na blízkém obzoru vyčuhoval nějaký klášter. Na odpočívadle nějaká rodinka piknikovala na dřevěném stole. Ten byl určitě z truhlářství na druhé straně silnice.     

U několika stavení, dvou zatáček a cedule jsem podřadil na trojku. Ale kousek za cedulí se silnička zase napřímila a lesním průsekem jsem se zvolna blížil k dovolené rychlosti. Vlevo u vjezdu na lesní cestu stála nějaká holka. Kousek dál v nějaké zřícenině u krajnice nějaká ženská čekala na autobus. Fuj, ta byla vošklivá! Ta ženská, ne ta zřícenina. Neujel jsem ani dvě stě metrů a u silnice postávala ženská ještě strašnější. Byla to vůbec ještě ženská? Pro jistotu jsem pevně sevřel volant a vedle ruční brzdy přichystal igelitový pytlík. Co kdybych uviděl ještě jednu takovou postavu v sukni? Za trpasličím polem na blízkém obzoru vyčuhovaly nějaké paneláky.

Teprv teď mi to došlo. Dřív se na hranici ve Svatém Kříži aspoň zastavovalo. Teď dostane chudák člověk pecku hned, až mu kolem hlavy běhaj hvězdičky. Co že to psali na té ceduli u toho parkoviště? Jo - aha: ČESKÁ REPUBLIKA. A kolem toho nápisu běhaly hvězdičky. Zdravím, ZdŠ.