Celkem obstojně

I stalo se jednou, že se někteří lidé dali dohromady. Víceméně všichni uměli číst, psát, počítat, scházet se, diskutovat, navrhovat, přít se, nesouhlasit, zamítat, schvalovat, a celkem obstojně hospodařit se společnou kasou.

Po čase už taky – sice ne vždy a všichni, ale přece jen - uměli kamarádit se spolu, plácat po ramenou, chválit se, radovat se, dělat sjezdy a kongresy, kritizovat, doporučovat, půjčovat si, někdy i vracet, podnikat, a celkem obstojně předstírat, že hospodaří se společnou kasou.   

Nakonec – víceméně vždy a všichni - naučili se i okázale naprázdno žvanit, nalhávat sobě i jiným, že je všechno celkem v pořádku, naučili se lhát, podvádět, oblbovat, očůrávat, okrádat, vydírat, udávat, ničit, držet basu, držet hubu a celkem obstojně nezastírat, že do jejich společné kasy lautr nikomu nic není.

A pak jednoho krásného dne zjistili, že jsou celkem obstojně mimo mísu.

Safra - nezažil jsem tohle už jednou? Zdravím, ZdŠ