Čas 14:30 - Makej!!!

Pamatujete? Pět, čtyři, tři, dva, jedna - klap!14:30:00 - bác ho, jedem! MAKEJ!!! První pozice ve frontě u mechanických píchaček na vrátnici na konci šichty, to byla prestižní pocta, ale i velice odpovědná úloha!

Běda, pokud by se ten první odchozí pracující o vteřinu, nebo, nedej Bože, o dvě opozdil! Píchačky musely být vzorně připraveny. Nějaké dodatečné zastrkávání a rovnání těsně po stratu – to vůbec nepřipadalo v úvahu. Ostatně, žonglérskou zručnost při manipulaci s píchačkami museli prokázat i všichni v čele fronty, jinak by je hlavní peloton bez milosti smetl a vyvrhl až na chodníku před fabrikou. Proto čelní pozice obvykle zaujímali zasloužilí mistři píchání, kteří proces štemplování včetně zastrčení karty do přihrádky zvládali za dvě, maximálně tři vteřiny, neboť autobus odjížděl ve 14:35. Skvělých časů píchání ovšem dosahovali i ti, kterým autobus nikam nejel, ale považovali za svou morální povinnost dorazit na medailovém místě třeba do samošky vedle vrátnice.

Zkušený vrátnický vlk by vám řekl, že pracující fabriku opouštěli rychleji už jen ve dvou případech: a) letecký poplach; b) v samošce vedle fabriky dostali desítku v zelených flaškách.

No jo, bejvávalo. Letecký poplach jsem nezažil, žádná samoška vedle vrátnice mého chlebodárce není a v magormarketu kromě náhradních podvozků pro rychlíkové elektrické lokomotivy nabízejí víceméně všechno. Místo píchaček s pákou máme na vrátnici kolotoč s jakýmsi elektronickým bazmekem, který kartičku v mé kapse sám vyčenichá. A zdaleka ne všichni pracující chodí v půl třetí domů.

Leč sejdeme-li se aspoň tři, čtyři pracující u čehokoli, co zaznamenává odchod, vždycky slyším: „Dělej! To je doba - makej!!!“... holt, podmíněný reflex. Stejně jako ten můj čas „odpálení“ článku …

Zdravím, ZdŠ       

zdroj obrázku v perexu: http://www.techno.cz/clanek/5316