Byl někomu někde někdy k něčemu dobrý nějaký úřad?

Mimochodem, který světový jazyk dokáže odpovědět za použití sedminásobného větného záporu? Z toho by třeba i renomovaný germanista dostal psotník: „Ne, nikomu nikde nikdy k ničemu žádný úřad dobrý nebyl.“

Tedy, pod pojmem „k něčemu dobrý“ buďtež rozuměno, že z něčeho je přímý osobní užitek. Důsledně vylučovací logikou jsem došel k poněkud přízemnímu závěru, že takovým osobním užitkem je toliko to, co okamžitě sežeru, poněvadž to mi už nikdo nemůže odejmout.

Jenže místo nějakého toho žvance mi úřady do omrzení poskytují jen rozličná lejstra, která požírati nelze. Jednak příroda s potištěným a orazítkovaným papírem coby součástí potravinového řetězce zjevně nepočítala, jednak to lejstro stejně musím zase odevzdat v jiném kanclíku či úřadu. Proboha, co je to za pána tvorstva, jenž vědomě od úřadu k úřadu dribluje lejstry, která k ničemu nepotřebuje?

Nicméně abych se na základě tohoto objevného poznání nyní rozběhl do podlužických hvozdů ulovit něco k sobotní večeři, to by asi manželka krapet znejistěla. Tak to raději zase poníženě jdu lovit už jednou ulovenou a zabalenou potravu do Lídlu. A uznávám, že nebylo-li by úřadů, nebyl by Lídl a ani ten zamražený pták v igelitu by se nesměl jen tak prodávat.

Tudíž asi nějaké ty úřady k něčemu dobré přece jen byly, byť můj osobní užitek z toho jest nepřímý. Jinak bych právě teď v podlužických hvozdech supěl za něčím konzumovatelným. Hezký víkend, zdravím, ZdŠ.