Běh na vlak

Běh na 100 a 200 metrů – dejme tomu. Ovšem na 400, 800, 1500, 3000 a tak dále metrů; bez překážek, s překážkami, se štafetou a já nevím s čím vším – vždyť je to na jedno brdo: smečka v trenkách krouží oválem a zatáčí furt jen vlevo. Nuda – co?

Běh na vlak - to je panečku jiná! Start si určíte sami dle potřeby. Trasu si vyberete, jak chcete. Cílem je vlak. Zapomeňte na značkové tretry, musí vám stačit vaše všední křusky. A do trenek se nesvlíkejte, mohlo by to být kvalifikováno jako veřejné pohoršení.

Místo štafetového kolíku můžete v ruce svírat aktovku (ovšem nepředávejte ji! Máte v ní noviny, brejle a svačinu). Není důležité, zda a kolik soupeřů předběhnete, či zda vylepšíte dosavadní rekord; podstatné je, zda stihnete vlak.

Za tímto účelem promyšleně pádíte energeticky nejúspornější trasou, přeskakujete louže, záhony, asfaltové boule, vajgly a obrubníky. Podle místa konání běhu kličkujete buď mezi auty, nebo mezi drůbeží, eventuálně se k vám přidávají pejskové, radostně štěkajíce.

Jede-li vámi stíhaný vlak z nějakého modernizovaného nádraží, počítejte s tím, že to všelijakými těmi podchody, nadchody, příchody a záchody bude k vlaku zatraceně daleko. To dříve nebývalo; když jsem běh na vlak coby studentík provozoval na ještě nemodernizovaném děčínském hlaváku, měl jsem nacvičeno, že z bufetu Sever to do vlaku 6611 na koleji č. 2 bývalo 13 schodů nahoru a 15 vteřin běhu bez překážek a zatáček. Dnes je to 15 schodů nahoru, asi 40 schodů dolů, asi 40 schodů nahoru, čtyřikrát do pravého úhlu za roh a minimálně 90 vteřin běhu – a to ještě za předpokladu, že po cestě nezabloudíte, nebo nezkolabujete na schodišti. Kromě toho už ani ten bufet Sever a děčínská jedenáctka Kapitán neexistují, tudíž jste již předem zbaveni zázemí pro rozcvičení.

Jo jo, bejvávalo. Ale ten pocit, kdy bez dechu a téměř v bezvědomí dopadnete na sedačku ve vagóně, načež se vlak rozjede na opačnou stranu, ten je nezapomenutelný - no ne? Zdravím, ZdŠ