Nejnižší ceny potravin nám garantují všichni, kvalitu ale nikdo

Když nemají v malých obchůdcích zákazníci z čeho příliš co vybírat, musí nakupovat ve velkých supermarketech...

Místo toho, aby naše dnešní malé soukromé obchůdky po 23 letech už začaly aspoň trochu něčím připomínat mnohé londýnské krámky, do kterých (jak je známe z DVD) chodil vždy před vařením nakupovat světoznámý britský kuchař Jamie Oliver a nepřipomínají ani koloniál z první republiky u Bajzů z televizního seriálu "Bylo nás pět" (natočeného podle stejnojmenné knihy spisovatele Karla Poláčka), tak je zde v obchodním systému pořád něco hodně špatně. Prodejny s okoralými salámy a puchem z masa, ovoce a zeleniny v rozkladu, vypadají jako univermagy v Moskvě z období SSSR druhé poloviny 70. let minulého století. Do malých obchůdků si většinou u nás ani tak nechodíme pro vybrané speciality z mléka, vajec, masa a zeleniny místních soukromých farmářů, ale nejčastěji do jakýchsi asijských večerek. Díky tomu, že zde neexistuje účinná kontrola pro jakost a původ zboží určeného k prodeji, můžeme se v nich vedle zboží prošlého, či nepříliš kvalitního navíc obávat, zda maso zamíchané asiaty do jejich celkem oblíbených nudlí ještě minulý týden náhodou někde neštěkalo. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) zřídila loni pro občany na svém portálu "Potraviny na pranýři" na obranu proti nepoctivým výrobcům a nesolidním obchodníkům celkem užitečnou pomůcku. Pomocí tří kategorií potravin (Nejakostní, Falšované a Nebezpečné) varuje, aby si zákazníci na uvedené zboží dávali docela dost velký pozor. Na seznamech tam vedle malých soukromých výrobců a prodejců (včetně asijských) figurují téměř denně i všechny markety malé nebo velké, tedy super a hyper, kterými jsou Albert, Billa, Globus, Tesco a další. Ty jsou proslulé hlavně tím, že se ve svých reklamních novinách všemožně dušují, jak velmi dbají na kvalitu a zákazníkům dávají na svoje zboží v regálech různé prapodivné a v podstatě úplně směšné záruky. Proto ve vztahu obchodník-zákazník stále častěji funguje navíc i velmi účinná redukční dieta. Obchodníci si nasadí na stálý sortiment vyšší ceny a zákazníci okamžitě přestanou dražší zboží kupovat, čímž obchodníkům způsobí redukční dietu v tržbách. Díky notným dírám v českých zákonech, které v dresech ODS oba ministři zemědělství a průmyslu a obchodu Bendl a Kuba budou nyní dva roky legislativně postupně lepit (a čelit přitom vydatnému odporu Evropské unie), se prozatím mohou obchodní řetězce u nekvalitního zboží a to nejen z dovozu, ještě do poloviny roku 2014 (přesněji do nekonečna) vesele vykrucovat a cítit se pro malé postihy a pokuty i nadále téměř nepostižitelnými. Přes to všechno, jaké množství zkušených a odpovědných funkcionářů se v resortu našeho obchodu v tolika různých institucích a svazech už celá desetiletí trvale pohybuje, je v obchodním systému, (který je už počtem různých prezidentů přímo přemnožen), v podstatě i nadále, řečeno slušně, ale dokonale pěkný nepořádek, neboli binec. Protože dovoz potravin z Polska k nám se za posledních 10 let zvýšil čtyřikrát, tuzemští výrobci, kteří se nechali postupně z trhu vyšachovat, nemohou začít nyní totožné zboží znovu vyrábět, neboť by se u nás stalo neprodejným. Český zákazník tak místo toho, aby podporoval tuzemské výrobce, nechtěně dotuje rozkvět ekonomiky (exportem posypové soli) Polákům. Vyšší nezaměstnanost proto tím pádem vůbec nehrozí Polsku, ale nám! Naši zákazníci, které státní aparát před nekvalitním zbožím zatím na 100 procent účinně ochránit neumí, si musí kvalitu kupovaných potravin zatím stále ve vlastním zájmu hlídat pouze jen sami a zvláště by měli zpozornět u zboží s označením PL. Možná se až teprve potom začnou hodně divit, co se všechno možné u našich severních sousedů vlastně doopravdy vyrábí. Foto u perexu a článku: autor.