Nakupujeme u modrých a žlutých a jiných

Téměř všechny supermarkety prodávající u nás všechno možné, trpí dlouho závažnou chronickou nemocí. Dokud nebude zákonem přeléčena, budou si z nás všech dělat obchodní řetězce čím dál tím větší legraci...

To je ale jeden z hlavních důvodů, proč se u nás zdržují a proč se jim zde tak dobře a příjemně vegetuje. Zarážející je, že ačkoliv stále všichni svorně usilují o titul Obchodník roku, ze všeho nejvíce by se mohli vážně ucházet také o metál Slibotechna roku. Supermarkety znají ve větších městech všichni. Jediní dva z nich používají pro evidenci bodových výhod zákaznické karty. Z důvodu reklamy (i když negativní), nebudu u obchodů uvádět celé názvy. Čtenáři pro nápovědu určitě postačí jen začáteční písmena názvů - a u dvou na úvod zmíněných řetězců navíc i barva převládající na jejich zákaznických kartách. Za každý nákup jsou zákazníkovi u pokladny při předložení plastové karty přičteny bonusové body. U modrých (T) si s každým bodem za 10 korun přímo hrají. Přepečlivě všechno evidují a po skončení každého účetního období, když zákazník získá nejméně 300 bodů, zašlou poštou na jeho adresu slevové kupony na další nákup. Samozřejmě, že pouze zase jen u nich. U žlutých (B) je to trochu jinak. Zde také zákazník získá za každý nákup body, jenže! Jenže v souladu s jejich obchodními podmínkami jsou tyto body zákazníkům slušně řečeno odebírány. Přesněji - body starší než jeden rok jsou mazány. Řečí více srozumitelnou - je prachsprostě kradou! Za měsíc průměrně 100 bodů. To je asi proto, aby zákazník u žlutých byl nucen nakupovat stále víc a víc. Aby si nějaké to bonusové zboží (například varné sklo nebo kovové nádobí, které už jinde ani nikdo nechce, protože každý toho má doma už plný kredenc), opravdu citelně předplatil a zasloužil. Body jsou u žlutých nedílnou součástí bonusových nákupů. Bez bodů jen za plnou cenu, což činí rozdíl v průměru 500 korun. S body jako s hračkou si nejvíc pohrají úředníci v centrále firmy, aby se tam asi nenudili. Za pokus tak stojí jeden malý experiment. Aspoň 30 dní žlutou kartu u pokladen v (B) nepředkládat - co to s nimi asi udělá? Ačkoliv se zdá, že u modrých (T) se k zákazníkům chovají vedle žlutých (B) přece jen trochu více solidněji, jde o pouhý klam. Oba, spolu s dalšími jinými, praktikují u nás prapodivný způsob obchodní politiky, založený na podvodu a lži. Za své chování jsou zatím nepostižitelní a odsoudit je mohou zákazníci pouze tím, že k nim přestanou chodit. Jenže to jim zatím moc nevadí. Příklad: do svých reklamních novin uvedou, že budou mít mražená kuřata. Zákazník si pro ně tedy přijde, ale kuřata nikde! Od personálu prodejny uslyší onu známou magickou větu: "Nabídka platí do vyprodání zásob". Což asi znamená, že do prodeje dali kuřat jenom jeden karton a ostatní si nechali pro sebe. Přece nejsou na hlavu padlí, aby to, o co je zájem největší, jenom tak lacino někomu prodali. Dá se s tím přece výnosně kšeftovat ještě jinde. A také jako by nám chtěli říci: "Když už jste k nám přišli, tak si přece kupte něco jiného, ne?". Stará známá finta už ale tak dnes obchodníkům neprochází. Zákazník už jde jen po slevách a pokud zboží nenajde, odchází pryč. Asi 2 měsíce se mnou stylem "v novinách všechno - v regálech nic", laškoval supermarket (K). Když tedy mají tak úžasné dodavatele, kteří jim občas něco nedovezou, a na které se tak rádi vymlouvají, proč si nezvolí jiné a pouze si pořád nechávají kazit jen svou dobrou pověst? Dalším expertem českého trhu je síť nesoucí na začátku svého názvu velké "i" (I). Za připomenutí stojí jejich starší a nezapomenutelná reklamní akce, která je vedle ostatních snah prodejců, jak upoutat zákazníka, "hotovou básní vrcholu drzosti". Na počest data přestupného roku, na pátek 29.2.2008 si připravili slevovou akci, podpořenou masivní reklamou "Sleva 29% na všechno". Zároveň si ale natiskli a po regálech rozmístili stovky (a ve všech prodejnách určitě tisíce) cedulek s nápisy "Na toto zboží se sleva 29% nevztahuje". Ve výsledku se tedy sleva týkala jen několika málo "ležáků", které stejně nikdo dlouho nekupoval (třeba sterilované okurky, ocet, cikorku, kostkový cukr, jádrové mýdlo s jelenem, lopatky a smetáčky a podobně). Zákazník musel okamžitě poznat, že se jedná o velice trapný podvod obrovského formátu, jehož pravým účelem bylo nahnat do prodejen co nejvíce lidí. Proto těmto dvěma (K a I) "super untrvasrmanům" jsem už 3 roky nedal utržit ani korunu! Zákazník si nemusí nechat přece všechno líbit. Na všechny obchody platí jedna zásada. Nenechat se zblbnout. Nakoupit vybrané lahůdky a rychle vypadnout. Mistrem mystifikace jsou supermarkety začínající na písmeno (A). Ve svých novinách uměle navýší cenu a slevou potom chtějí upoutat zákazníka. Konkrétně: šunková klobása tady (a všude jinde) vždy stála 9,90. V novinách uvedou ovšem jako cenu původní 14,90. Jejich neuvěřitelná sleva je 33%, takže nová cena opět 9,90. Tento obchod je vhodný pro zákazníky, kteří mají problém s počty, s pamětí a nebo už s mozkem celkově. Prapodivnými obchodními praktikami "našich nečeských" supermarketů však nejsou postiženi jen zákazníci. Také jejich řadoví zaměstnanci se často nestačí nárokům svých zaměstnavatelů divit. Co všechno musí a zároveň v pracovní době nesmí. Pokud by se mělo něco pro nás (zákazníky i zaměstnance) opravdu změnit k lepšímu, určitě by tady do půlroku z těchto řetězců nebyl nikdo. Všichni by zmizeli! Jak je možné, že obchod se sortimentem "elektro" velikosti supermarketu, který má na prodejní ploše (a funguje tak zároveň asi jako sklad) v průměru 50 praček, 50 chladniček, 50 televizorů a tak dále - a za měsíc prodá jednu žehličku a pračku, dva mrazáky, vysavač, tři počítače a televizory - a přitom nezkrachuje? Když více prosvítí, proklimatizuje a ještě uživí na mzdách 3 prodavače? Pod pojmem Výprodej si obchodník i zákazník každý představují úplně něco jiného. Zákazník si bláhově představuje, že obchod se chce zbavit starších modelů zboží a chce prodávat už novější. Obchodník ale na chladničku v ceně 10 tisíc dá slevu 500 korun a tomu říká "výprodej". To je opravdu směšné! Kdo si ještě pamatuje supermarkety Julius Meinl a Delvita? Sotva se u nás krátce zabydleli, tak se brzo poroučeli domů. Možná si naivně mysleli, že k nim denně bude chodit nakupovat ve dvanáctistupech tříkilometrový zástup lidí. Ale bohužel kvalita jejich zboží u nás, byla v porovnání s jejich filiálkami v Rakousku a Belgii tehdy velmi mizerná. K jejich neúspěchu možná přispěla i řada našich tuzemských dodavatelů. A tak "hranolková daň" slovy ministra Bendla u nás nemůže být proto, protože přece v rámci svobody podnikání, si může každý tady vyrábět co chce. Na úkor zdraví obyvatel, budeme raději podporovat české farmáře a rolníky. Zde je vidět, na čem stojí (a nespadne) naše zemědělství. Na sádle a bůčku. A na úvaze, že na poli nerostou asi jen tak syrové a nemaštěné brambory, ale rovnou už předsmažené hranolky. Potraviny u malých místních živnostníků v místě bydliště nenakupuji. Zboží mají předražené, nekvalitní, těsně před skončením nebo už po datu trvanlivosti. Je to jakýsi potravinový bazar. Ovoce a zelenina nese stopy hniloby a plísně. Co už mělo být v odpadu, se tady ještě prodává! Podporovat podnikatele tohoto druhu v jejich lumpárnách opravdu odmítám. Protože nevím, proč bych měl. Za pár dní už naplno propukne "tradiční české předvánoční reklamní ohlupování". Co se neprodalo ani loni, se budou snažit všichni prodat znovu také letos za výhodné ceny. Výrazně jim v tom pomůže lednové zvýšení DPH. A potom už opravdu na velmi dlouho nic.