Ministru financí Andreji Babišovi se jako podnikateli nelze vůbec divit (2. díl)

Když podle dojmu prezidenta ČLK Milana Kubka, že ve zdravotnictví je málo peněz, má na úhradu péče za státní pojištěnce dodat zdravotním pojišťovnám bez možnosti zavést opatření jiná, další hromadu státních peněz...

Nestátní zdravotní pojišťovny si mohou podle zákona na svoje provozní výdaje ponechat z vybraného pojistného částku ve výši 3,3 procenta. Zdánlivě je to málo, ale díky tomu, že jen finanční obrat největší tuzemské pojišťovny VZP činí asi 150 miliard korun ročně, může mít její generální ředitel Zdeněk Kabátek hrubý měsíční plat 225 tisíc Kč, plus roční odměnu ve výši 1,35 milionu korun. Bližší údaje o platech ředitelů VZP viz  http://zpravy.idnes.cz/plat-noveho-sefa-vzp-d17-/domaci.aspx?c=A121217_132608_domaci_skr

Protože již od roku 1991 musí u nás všichni výdělečně činní občané veřejné zdravotní pojištění platit povinně, pro vedoucí manažery a aparát zaměstnanců (v současné době již sedmi nestátních zdravotních pojišťoven!) díky tomu vznikl s jistotou stálého zaměstnání velmi výnosný byznys. Na podobném principu (zcela mimo finanční rozpočet státu!) je přitom založena také existence veřejnoprávní České televize, která je "vydatně krmena" pomocí ze zákona povinných koncesionářských poplatků svými diváky. A nejinak je tomu také v případě funkcionářů profesních komor. Na komfortní život třeba prezidentovi ČLK (České lékařské komory) Milanu Kubkovi jsou v ČR svými členskými příspěvky povinni příspívat všichni členové ČLK, tedy asi 38 tisíc lékařů. Informace o ČLK viz http://www.lkcr.cz/novinky-265.html  a jak funguje Česká lékárnická komora viz  http://www.lekarnici.cz/Pro-verejnost/informace-pro-verejnost.aspx

Na jedné straně velkého balíku všech peněz určených pro zdravotnictví (ve výši asi 300 miliard korun ročně), se velmi zjednodušeně řečeno nachází pacienti a na straně druhé zdravotnický personál různých odborností včetně farmaceutického průmyslu, kteří pacienty léčí. Uprostřed mezi nimi neustále vyčkávají a hlídkují různé profesní komory, nejčastěji lékařů, stomatologů, lékárníků atd. Do našeho a již delší dobu údajně velmi chybně vedeného zdravotnictví, které již přímo nebezpečně ohrožuje pacientům zdraví, se profesní komory snaží vstoupit, ovlivnit jej a řídit. Názorným příkladem může být tisková zpráva od prezidenta ČLK "Proč chce ministr pacientů ohrožovat jejich zdraví a bezpečnost?" Bližší viz http://www.lkcr.cz/tiskove-zpravy-12.html

Skupinu asi 6 milionů státních pojištěnců, za které platí zdravotní pojistné (zatím ve výši 845 Kč měsíčně) stát, stojí zmínit trochu blíže. Zabývat se více dětmi, studenty a starobními důchodci, nemá smysl. Děti pracovat nesmí, studenti do 26 let nemusí a starobní důchodci podle počtu odpracovaných let zdravotní daň již zaplatili. Nezaměstnané lze rozdělit na "nikdy nepracující" a na "momentálně" nepracující. Přesný počet nepřizpůsobivých osob "nikdy nepracujících" (i přes podmínku jejich povinné evidence na Úřadech práce, bez které by nemohly žádat o sociální dávky), není znám! A pro neexistenci záznamů dalších, třeba kolik osob si u ČSSZ (České správy sociálního zabezpečení) dosud vůbec neplatí důchodové pojištění, je možné počet nikdy nepracujících pouze odhadovat - a může jít o asi 250 tisíc práceschopných osob nad 15 let. Jenže s naším polistopadovým vstupem do vyspělé Evropy a po zavedení dokonale ohebných, humánně a levicově laděných zákonů s vydatnou pomocí záchranné sítě sociálních dávek a také pro trvalý nedostatek volných pracovních míst, tyto osoby kupodivu dodnes žádnou povinnost "opatřovat si prostředky na živobytí prací" - nemají. A proto zde mohou naprosto klidně žít s pocitem, že v tomto státě je bezplatné téměř úplně všechno.

Do druhé části skupiny státních pojištěnců, kteří nepracují "momentálně", a za které platí zdravotní pojištění stát, patří například účastníci rekvalifikačních kurzů, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, invalidní důchodci, ženy na mateřské dovolené, dále osoby v minulosti třeba 5 let pracující a další zaměstnání si již 20 let usilovně hledající, žadatelé o udělení azylu, chovanci ústavů pro mladistvé atd.

Podle údajů za prosinec 2016 (kdy při počtu přes 380 tisíc nezaměstnaných se současně jednalo o neplatiče řádného zdravotního pojistného), zeje v systému zdravotního pojištění stále velká díra. Jedním z návodů, jak do zdravotnictví dostat více peněz by mohl být následující. Aby zdravotním pojišťovnám mohlo být uloženo z vybraného pojistného odvádět podstatně více peněz na zdravotní péči svých pojištěnců, současná procentní výměra na jejich provozní výdaje ve výši 3,3 procenta - by musela být pojišťovnám změnou zákona snížena.

Podle asi rok starých požadavků /na zvýšení platů zdravotníkům, aby neodcházeli do ciziny!/ ze strany prezidenta ČLK Milana Kubka a ex-ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (ČSSD), který pro neplnění svých úkolů byl loni na podzim premiérem odvolán, by měl stát podle návrhu vlády v letech 2018-2020 vložit na konta nestátních zdravotních pojišťoven pojistné za státní pojištěnce o 50 korun na osobu vyšší (čímž se celková částka za každý rok zvýší o 3,5 miliardy korun). V tomto případě se však jedná o docela mazanou kličku. Tyto další peníze totiž ale vůbec nemají být určeny na lepší úroveň zdravotní péče pro státní pojištěnce, ale mají se použít úplně jinde - na urgentní zvýšení platů lékařům a zdravotním sestrám.

Andrej Babiš jako podnikatel a ministr financí v minulosti označil svým známým výrokem značně nečitelný a neprůhledný systém našeho zdravotnictví za "černou díru na peníze". Pro často velmi neúčelně a nesystémově vynakládané a všemi směry přelévané a různě všude možně mizící finanční prostředky státní i nestátní, se tomuto výroku vůbec nelze divit.