Kdy budou lépe placeni už jen lékaři vybraní?

Lékařské odbory nesouhlasí s průběhem reformy, která zatím nekráčí směrem, který požadují. Pro nedostatek peněz všichni lékaři od ledna nedostanou očekávané platy a zase chystají protesty. Nejméně ze všeho ale mluví o pacientech...

Nespokojení s reformou se však ze všeho nejvíce mohou cítit jako hlavní odběratelé práce lékařů - pacienti. Ze zákona platí poplatky a zdravotní pojištění a nikdo se jich na nic neptá, jestli se jim to líbí nebo ne. Takže - ať platí dál a hlavně ať jsou zticha!! Nezávisle na všech pracuje ministr Heger s myšlenkou, jak rozšířit rozsah činností praktických lékařů tak, aby se snížila zátěž a tedy i počet návštěv pacientů právě u ambulantních specialistů. Jak tím budou nadšeni samotní specialisté, když se jim s menším množstvím práce také sníží částka na výplatní pásce, nevím. Ztrátu chce asi specialistům pan ministr kompenzovat poplatkem od pacienta za 200 korun. Místo sedmi pacientů za 30, bude tak lékaři stačit jen jeden za 200. O co panu ministrovi tedy vlastně doopravdy jde? O platy lékařů a nebo o počet ošetřených pacientů? Praktický lékař na straně druhé by musel mít k dispozici navíc všechno, co dnes vůbec nemá. Rentgen, SONO, EKG, EEG. Bude snad dále po praktikovi vyžadováno, aby poskytoval ORL, ortopedii, rehabilitace a třeba také ještě diabetologii a psychologii? Jenže to už by sám o sobě byl téměř jako menší poliklinika, což přece nemůže sám s jednou sestrou zvládnout. Musel by ordinovat 12 hodin denně a jako pohotovost také ještě soboty, neděle a svátky. A k tomu všemu si ještě také navíc otevřít vlastní lékárnu. Ministerstvo zdravotnictví chce také rozšířit rozsah pravomocí a činností zdravotních sester. A to tak, aby mohly v některých případech plně převzít práci lékaře. Pokud se má naše zdravotnictví přesměrovat více než polovinou do sféry byznysu, potom také lépe musí fungovat systém nabídky a poptávky. Pacient musí dostat nejen možnost příplatku za vybraný nadstandard, ale také získat volnost vybrat si pro jeho provedení zcela konkrétního lékaře. Aby pacient nemusel jít k tomu lékaři, který je mu podle obvodu kam patří, jen automaticky přidělen. Aby si mohl sám lékaře, u kterého není ani registrován, třeba na základě doporučení jiných pacientů svobodně zvolit. Jak to půjde v systému, kde měl již plně fungovat IZIP a kde je zatím problém nechat se v době dovolené ošetřit o 150 km dál od svého bydliště, tedy vážně nevím. Pacienta vůbec nemusí zajímat, jakým způsobem se lékař vzdělává. Stejně tak, jako když si dává do servisu auto, jej nezajímá jestli automechanik má na opravu potřebné znalosti a zařízení a se vším dohromady také patřičný stupeň sebekontroly. Kdo právě namítá, že přece mezi prací lékaře a automechanika je zásadní rozdíl, mýlí se. Obě profese jsou životně důležité úplně stejně. Oběma je nutné věřit a jejich práci se podřídit. Když lékař zapomene zapojit nějakou hadičku, je to totéž, jako když automechanik také zapomene zapojit nějakou tu hadičku (třeba od brzdové kapaliny)! Hezky si jedu a pak se zastavím - ale až o stoletou lípu - a třeba už také navždy. Ovšem častěji jde po nějakém karambolu "za katr" vždy automechanik. Lékař ne. Privátní klinika když chce nabízet svoje přístrojové vybavení a rozsah zákroků, zveřejní svou reklamní inzerci na vlastní náklady. Pokud pan ministr chce, aby si pacient za pár let kupoval lékařskou péči nějak tak podobně jako housky v krámě, musel by také změnit život lékařům. A tu jejich "lepší cizinu", aby nemuseli nikam odjíždět, jim tak trochu zavést u nás doma. Přidávat na platech jen tak pro nic a za nic se z nějakého bezedného státního měšce už nebude. Proč by lékař nemohl dopoledne pracovat "ve státním" za nějaký základní plat a odpoledne pokud by měl někdo málo, tak pouze za příplatek "na soukromo"? To by se ovšem nemuselo tak úplně všem lékařům líbit. Protože zcela určitě v té odpolední soukromé praxi by si museli platit nejen nájem, topení a elektřinu. Ale i provoz přístrojů, telefon, počítač a čekárnu včetně úklidu a zdravotní sestru. A navíc, aby pacient pana lékaře (nebo paní lékařku) našel, musel by si někde něco o jejich službách přečíst. Na internetu, v novinách a časopisech. Otázkou bude, kolik peněz by chtěli lékaři do reklamy za svou osobu investovat. Třeba se budou divit, co jde za 200 tisíc korun ročně (jak málo) pořídit. A také s jakým efektem. Někdy totiž i s nulovým. Nebo budou doufat, že všechno jim bude plně hradit nemocnice a pojišťovna a na jejich reklamu bude navíc ještě také povinně přispívat pacient? Když má být pacient zákazníkem, musí mít jistotu (stejně jako třeba u lepší čokolády s podílem kakaa 82% v přitažlivém obalu se zlatým písmem), že tak stejně ten lékař bude také tak dobrý a kvalitní, jako ta čokoláda. Pacient se přece nemůže dostat pod kudlu Cvachovi, který se v reklamě tváří a chválí, že je stejně tak kvalitní, jako primář Sova! Kvalitu práce primáře Sovy nebo Cvacha od sebe na první pohled nikdo nerozezná. Zfalšovat od pacientů napsané tisíce děkovných dopisů je klidně možné. Kdo si na sebe udělá lepší reklamu, bude častěji žádán. Ale kdo je opravdu kdo, se ukáže až časem. Kdo bude častěji kupován - tedy používán a placen, musí rozhodnout pouze pacient. Na základě toho, co se kde o kterém lékaři na veřejnosti (na internetu, u kadeřníka, v solárku či v restauraci a jinde) bude aktuálně mezi všemi pacienty povídat. Kdo kvalitu lékařů dále posoudí a kdo bude všechno hlídat? LOK, ČLK nebo oba? Jak známo, v soukromých firmách odboráři moc prostoru nemají, pokud tam ovšem nějací vůbec být mohou!! Takže by měli zůstat (i přes jejich nesouhlas) zcela zaručeně mimo hru.