K zániku minojské kultury na Krétě přispěla i sopka

Kdo nemá ve zvyku před příjezdem do nějaké neznámé země se napřed z literatury dovědět něco o její historii, může se po návratu domů dopustit při popisu své cesty nejednoho omylu. Předmětem rozdílných názorů je zde ostrov Kréta...

K napsání následujícího mně lehce vyprovokoval nedávný blog Lenky Pokorné z 1.10. s názvem "Všude střepy, kameny a kozí bobky" (lenkapokorna.blog.iDNES.cz), kde Krétu zmiňuje. Z jejího blogu cituji následující text: "Když snědli zvěř a vykáceli lesy, vytvořili organizovanou společnost. Ta vydržela pár set let a bůhví proč se rozpadla. Přišli noví lidé a založili nová města. Tak se to do dneška opakovalo několikrát." Dochovaná fakta jsou ale úplně jiná. Kréta má slavnou a zároveň i dost pohnutou historii, a proto si zaslouží větší respekt. Některé omyly výše uvedené autorky blogu se pokusím uvést aspoň zčásti na pravou míru. Její osobní dojmy jí tímto samozřejmě neberu. Kréta je historiky považována za kolébku evropské civilizace. Svého největšího rozmachu dosáhla v minojském období (tedy v době bronzové v letech 2700 až 1450 př.n.l.). Byly postaveny tři největší palácové komplexy měst Knóssos, Faistos a Malia. Je zajímavé, že tato města nebyla vůbec opevněna. Minojci tehdy plně totiž ovládali vojensky celé Středomoří. Město Knóssos existovalo po celou dobu starověkého Řecka a římského impéria až do 9. století. Přežilo dokonce i sopečnou katastrofu na Théře, přestože se nacházelo jen asi 5 km od pobřeží moře (ale naštěstí na kopci). Jeho obyvatelé se později přestěhovali do nového a modernějšího města, tehdy arabského, kterým byl dnešní Heraklion. Zánik minojské civilizace se připisuje dvěma dosud nevyjasněným důvodům: 1) Po roce 1450 př.n.l. to byl vpád Achajů z řecké pevniny na severu, kteří sem přenesli Mykénskou kulturu. 2) Sopečný výbuch v roce 1470 př.n.l. na antickém ostrově Théra (dnes je to souostroví Santorini), 120 km severně od Kréty. Co z ostrova zbylo, jsou jen obvodové části ve tvaru podkovy. Co bylo uprostřed, byl jícen sopky a ten se propadl do moře. Síla výbuchu sopky byla spočítána na 2,4 megatun TNT (což se rovná síle 160 tisíc hirošimských bomb) a byla ještě 100 krát silnější, než Krakatoa v roce 1883 mezi Sumatrou a Jávou. Vlna tsunami 15 metrů vysoká zasáhla severní pobřeží Kréty a smetla všechno hluboko do vnitrozemí. Slunce nesvítilo a popel, který padal několik měsíců, ležel místy až metr vysoko několik stovek let. Vegetace zmizela. Život na Krétě existoval zčásti jen na jižním pobřeží. K zajímavostem této katastrofy patří, že ze sopečné pemzy, která byla později na Santorini těžena, byl v Egyptě vyroben cement a z něho postaven Suezský průplav (otevřený v roce 1869). Kréťané si sami sobě lesy jen tak nevykáceli. Ani tam žádné hluboké lesy nikdy nerostly (srovnatelné s hlubokými lesy u nás). Stačí si vybavit, co roste v nadmořské výšce asi 1500 metrů ve Vysokých Tatrách. Ve vnitrozemí Kréty jsou skalnaté hory vysoké přes 2 tisíce metrů. Nejvyšší je Psiloritis 2456 metrů - tyčí se uprostřed území širokého zhruba 40 km. Jako kdyby mezi Pelhřimovem a Táborem stál o kousek nižší Lomnický štít. V minulosti byla Kréta porostlá stromy o hodně více. Vedle nejvíce rozšířených olivovníků, to byly hlavně cedry, platany, pínie, kaštany a fíkovníky. Kréta byla už od středověku okupována a pleněna Turky a Benátčany. Rozkvět italské renesance, která v architektuře začala ve zvýšené míře nově používat dřevo, má velký podíl na tom, že právě krétské stromy končily na stavbách paláců ve Florencii a Benátkách (jako trámové konstrukce krovů a obložení stěn a stropů). Také z nich byly stavěny námořní a říční lodě, gondoly a vyráběn nábytek. Ostrovní, divoce žijící zvěř si Kréťané také moc nesnědli, protože tam vlastně nikdy žádná ve velké míře nežila. Dnes tam žijí vysokohorské kozičky kri-kri. Egypťané byli úspěšnější v pěstování pšenice především díky úrodnému Nilu. Kréta v celé své historii se trvale potýká s nedostatkem sladké vody. Proto tam nebyl pro nedostatek pastvy nikdy chován ve velkém skot, ale jen ovce a kozy. I když to není písemně doloženo, že se tak stalo na Krétě, traduje se, že právě nadvláda Turků přispěla ke vzniku vína Retsina (známo je už 3 tisíce let). Aby uchránili před Turky krétští vinaři při jejich nájezdech svoje zásoby vína, tak tu část, kterou nestačili schovat, znechutili Turkům tím, že do amfor naházeli píniovou pryskyřici. Ta se běžně používala na utěsnění vík amfor, aby se jen zabránilo oxidaci vína. Jejich nápad jim nakonec prý zachutnal tak, že začali víno pryskyřicí zlepšovat. I přes velmi čilý turistický ruch, hlavně na celém obvodu pobřeží, zachovala si Kréta ve vnitrozemí čisté životní prostředí. Z řeckých oliv, olivového oleje, fíků, medu, vína, hrozinek a sýrů, je ve světě tento sortiment nejžádanější právě z Kréty.