Pandemie koronaviru nás mění. Všichni si uvědomujeme, že je a ještě bude natolik rozsáhlá, že zcela odchýlí křivku současného vývoje jiným směrem. Ne nutně špatným. Možná nás to vrátí zpátky k sobě a ke skutečným hodnotám.
Podobně jako světové války zasáhne i koronavirus opravdu celý svět. A bude to bolet. Odehraje se mnoho osobních tragédií a zdravotní personál si projde peklem, které logicky nemůže zůstat bez psychologických následků, ekonomiku mnoha zemí to zlomí nebo minimálně oslabí. Čeká nás těžké období. Ale jsme na tom všichni stejně, najednou jsme na stejné lodi.
A stanou se i hezké věci. Dějí se už teď. Nedostatek roušek způsobil samovolný vznik dobrovolné občanské iniciativy: začal vyrábět každý, kdo mě doma šicí stroj, aby mohl poslat roušky potřebným. A protože si my lidé často uvědomíme hodnotu toho, co máme, až když o to přicházíme, začínáme plně chápat krásu svobody, která nám všem teď tolik chybí a na kterou se všichni zase moc těšíme. Snad si budeme i víc vážit přírody, která nám je náhle vzácnější, a obchoďáky už nebudou tak narvané k prasknutí jako dřív. Budeme si jistě víc vážit svého zdraví a věřím, že spousta z nás se o něj bude lépe starat.
V našem městě se ode dneška bude každé poledne rozeznívat kostelní zvon, aby nás všechny, věřící i nevěřící, vyzval k modlitbě. Před čtrnácti dny by se takovému nápadu všichni vysmáli, ale teď? Budeme naměkko, když si představíme, že všichni, celé město, myslíme v jednu chvíli na totéž. Těším se na to, bude to fajn.
Ve skutečnosti lidstvo potřebovalo přesně tohle: zpomalit. Už léta si toho všímáme, jak se pořád vše zrychluje, filozofové na to upozorňují. Od počátku vědecko-technické revoluce jsme udělali neuvěřitelný pokrok, jenomže především právě pouze na poli vědecko-technickém, ale co ostatní oblasti? Naše duchovní čistota, skutečné hodnoty jako láska nebo čest? Velmi mě trápí, jak zcela neodpustitelně zanedbáváme a likvidujeme přírodu, kterou neustále více a více utlačujeme do ústraní. (Návrat labutí a ryb do Benátek stejně jako čistší ovzduší nad Čínou je jen zlomkový příklad toho, jak moc potřebuje planeta odpočinout od našich technických a chemických vymožeností.)
Teď jsme všichni zpomalili. Nebědujme nad tím, nelitujme se a proboha, především nelynčujme nakažené. Nenechme v sobě převládnout strach. Postavme se k němu čelem. Buďme kreativní. Sami v sobě se na chvíli zastavme. Nespěchejme nikam. Přijměme to zastavení s pokorou, nechme čas plout. Pohlédněme do svého nitra a pochopme, jak obrovský potenciál v sobě všichni máme - jsme přece hluboko v sobě všichni soucitní a plní lásky a pochopení.
Přeji nám všem hodně štěstí.
Zdroj fotografie: www.pixabay.com, autor: qimono
