Proč každá debata skončí u sexu?

PROTIKLADY BLOGUJOU: Źenská: "Rozuzlení tohle nemá, žena není muž a muž není žena." Chlap: "Sex přece není tabu, ale tabu může být i sex!"

Maruška:

Nedávno jsem se domluvila se svým ex-manželem na společném psaní. V plánu byla obecná témata jako „víra či nevíra“, „kuřáci v restauraci“, nebo „kdo neumí, je politikem“. Jozífek napsal příspěvek na první téma a z víry nevíry vznikl popis pekelného sexu s božskou blondýnou (a tím mě chtěl snad ohromit - tsss, jsem tmavovláska, nyní navíc už jen s pomocí chemikálií). Kdybychom psali článek o kuřácích v restauraci, Pepa by stopro nevynechal víte-jaké-kouření, no a z toho posledního tématu by nejspíš vzniklo cosi jako: „kdo neumí, spí s politikem“. Proč každá debata s mým ex-manželem skončí u sexu? Probírají spolu ex, jak nekvalitní měli sex, rozuzlení tohle nemá, žena není muž a muž není žena.

Jinak ovšem vážně neumím na tuhle otázku odpovědět, počkám si, co odpoví můj ex ve své části tohoto příspěvku. Napadá mne jen, s čím by to mohlo souviset. Totiž když se spolu baví ženské, dříve či později skončí s debatou u porodů. Když se spolu baví chlapi, dříve či později skončí s debatou u vojny. Z toho docela logicky vyplývá, že když se baví spolu chlap a ženská, dříve či později skončí s debatou u sexu. Porod, vojna, sex - ve všech případech se jedná o pokus, jak sdělit nesdělitelné, nelze zcela porozumět tomu, co u toho prožívá ten druhý. Slovy klasika (Karinthy Frigyes): Jak by si ti dva mohli rozumět? Vždyť oba chtějí něco úplně jiného: muž ženu a žena muže. Což jen trošku doplním: ona lásku, on vyvrcholení - ona vztah, on vyvrcholení - ona mazlení, on vyvrcholení - ona vyvrcholení, on spát.

 Jozífek:

V mých příbuzných to vězí. Všechno začalo kdysi u mého praprapradědy, který vycházel ze své jeskyně za prací pouze v případě, že už nebylo co jíst. Honem teda skočil ještě na mou prapraprababičku (kterých měl tou dobou samozřejmě víc), aby se spolu s ostatními kluky vydal na lov mamuta řádně psychicky vyrovnanej. Všechny prapraprababičky už měly taky řádnej hlad, tak nedělaly žádný ciráty. Ženský v tý době prostě věděly, že si musejí svýho chlapa vážit. No a napříč stoletími nám mužům tenhle zvyk zůstal – honem, jenom ať nám ostatní neutečou moc daleko. Na city bude čas, až se vrátíme s úlovkem a jeskyní zavoní šťavnatá pečeně... Jenže co s tím teď, když si naše partnerky svou porci mamutího v klidu koupí v kdejakým supermarketu? A pak nás doma pod peřinou začnou vychovávat?

Takže abych to shrnul – to, že se všechny mý myšlenky každou chvíli stočí k sexu, je zaviněný mou extra dobrou mezigenerační pamětí. A ti, kterým je tohle téma šumák, jenom jednoduše dávno zapomněli, jak bylo tenkrát v tý jeskyni báječně...

Maruška sama dobře ví, že se kromě vyvrcholení taky neobejdu bez lásky, vztahu a mazlení. Akorát při tom nesmí být poměr úspěšných (rozuměj: neodmítnutých) a neúspěšných (rozuměj: obvyklejších) pokusů vyšší než maximálně 1:2. Pak přestávám normálně fungovat. Sex přece není tabu, ale tabu může být i sex!

A úplně nakonec ještě malá zmínka o rovnoprávnosti. Proč by se pořád jenom chlapi měli stresovat tím, že jsou při sexu zkrátka od přírody rychlejší. Když se ta samá otázka jednoduše obrátí, měly by se spíš ženy stydět za to, že se s tím tak strašně couraj... Nejlíp to jako obvykle vystihuje hláška mého kamaráda a společníka v naší bývalé firmě, Tomáše: „Jak to, žes to nestihla? Měla jsi na to úplně stejně času jako já, ne?“