Naše planeta umírá. Pokud jste si toho dosud nevšimli, žijete buď ve sladké nevědomosti, při níž popíráte svůj selský rozum, nebo to zcela záměrně ignorujete - a tím pádem asi nemá smysl se k tomu víc vyjadřovat.
V současné době dochází k masovému vymírání druhů, které jsme vždy a všude způsobili pouze a jenom my, lidé. Svou hloupostí a bezohledností, svou laxností a sobeckostí. Někdy přímo a jindy nepřímo. A jak se stavíme k řešení tohoto celosvětového problému? Pořád řešíme úplně jiné banality. Občas se někde podaří udělat nějaký drobný zásah pro záchranu jednoho druhu, často přitom dost uměle a bez ohledu na druhy jiné a dané ekologické souvislosti.
Ale nemohou za to celé jen nadnárodní společnosti, na které se to vždycky všechno háže, může za to každý z nás. Každý jednotlivec, který dosud nezačal šetřit s energiemi, nadbytečně užívá auto a obecně se chová spotřebně (a tím podporuje společnosti, na které nadává), netřídí odpad, používá velké množství chemikálií, nadměrné množství pesticidů a tak bych mohla pokračovat pořád dál a dál.
Už dlouho bezohledně zneužíváme přírodu a vyvražďujeme jednotlivé druhy, čímž si pod sebou podřezáváme větev, protože není to nikdo jiný než příroda, kdo drží naživu také nás. Už dlouho přírodu okupujeme jako ti nejkrutější vládci. Vnímám to, je mi z toho těžko, ale protože vždycky ten pocit vyváží pro změnu nějaká pozitivní zpráva, jde to snést. Ovšem informace o patnácti stech zbytečně zabitých delfínech, vysoce inteligentních mírumilovných tvorech, kteří odvěky fungují jako záchranáři tonoucích lidí, je prostě informace vzbuzující zoufalství a depresi.
Má lidstvo s tímhle přístupem vůbec ještě šanci napravit své chyby a zachránit naši planetu? Čím dál víc se obávám, že ne, i když se pořád snažím doufat. Chtěla bych být optimista. Vyhledávám nové aktivity, kde bych třeba mohla v rámci svých možností pomoci. Začínám také chápat leckdy agresivní přístup některých ekologických společností. Tzv. "ekologický terorista" pro mě přestává být teroristou, globálně lze považovat spíš za nepochopeného mučedníka.
Za mě: kdyby příroda vyhlásila lidstvu třetí světovou válku, tak bych se postavila za ni, jakkoliv je zvláštní stát na druhé straně. Pokud nedokážeme žít v souladu s ní a jediná naše cesta vpřed je vše kolem sebe zahubit, pak bychom stejně všichni měli dobrovolně odevzdat duše do vesmírného depozitu a nechat tuto planetu těm, kteří si zaslouží na ní žít: rostlinám a zvířatům. Protože to oni jsou tady ti moudří.
Kolem přelomu tisíciletí se lidé opakovaně báli, že přijde předpovídaný konec světa. On v podstatě přišel, jen ne jako rána z čistého nebe, pořád probíhá. Díváme se na něj každý den a vůbec to ze svého úhlu jednotlivce, řešícího své každodenní starosti, nevnímáme.
