Víte, jak jsou ptáci inteligentní? Že mají sociální vazby, používají jednoduché nástroje, dokážou vyřešit hlavolam či hrát pexeso? Víte, že mnoho druhů ptáků v posledních letech vymírá?
Je nejvyšší čas se to dozvědět. Protože ptáci skutečně jsou inteligentní a aktuálně opravdu potřebují celoročně přikrmovat, aby jich neubývalo. O tom jasně hovoří hned dvě publikace nakladatelství Kazda, které vyšly v loňském roce.
V první z nich, knize GENIALITA PTÁKŮ, nám autorka knihy Jennifer Ackerman sympatickou vyprávěcí formou představuje mnoho výzkumů a studií ptáků a jejich chování v přirozeném prostředí i v zajetí. Z výsledků mnoha a mnoha pozorování je zřejmé, že mnozí ptáci skutečně jsou velmi chytří. Dokáží používat jednoduché nástroje, řešit jednoduché úlohy. Jsou velice důmyslní při hledání a získávání potravy. Skořápku rozbijí tak, že ji hodí z výšky na zem. Přisunou si potravu klacíkem. Vzájemně se informují o potravě či vetřelcích. A autorka knihy nám všechny ty ptačí příběhy líčí logicky uspořádané podle druhů popisovaného chování a přikládá k tomu odborný výklad. Poznáváme, že samotná velikost mozku není pro vznik inteligence tak důležitá jako poměr velikosti mozku vůči tělu (podobně jako kráva není inteligentnější než myš, není ani pštros inteligentnější než sýkorka). Dozvídáme se podrobnosti o ptačím těle a jeho uspořádání. Jeden úžasný detail střídá druhý, takže čtenář opravdu v podstatě na každé straně objeví nějakou zajímavost. Věřím, že kdo si knihu přečte, nebude už nikdy vidět ptáky jako dřív.
V druhé publikaci KRMÍME PTÁKY - ALE SPRÁVNĚ se její autoři, ornitologové Peter Berthold a Gabriele Mohrová, pokusili shrnout aktuální zoufalou situaci dnešních ptáků. Lidská činnost, a to především moderní zemědělství plné pesticidů a herbicidů, zakládající si v jednostranném pěstování jen několika vybraných druhů (obiloviny, mák, řepka olejka, brambory) a pravidelně kosící louky, totiž zapříčinilo jak úbytek hmyzu, tak úbytek semen. Ptáci nemají co jíst. Přitom třeba takový vrabec vydrží bez potravy pouhých 32 hodin (což je v zimě naprosto jednoznačně velký problém). Autoři publikace proto nabádají nejen ochránce přírody, ale každého z nás, abychom opeřencům celoročně pomáhali přikrmováním (ale třeba i zajištěním bezpečných míst ke hnízdění). Kromě sypání slunečnicových semínek a zavěšování lojových koulí je nanejvýš vhodné zřizování tzv. živých zahrad, kde nebudeme pěstovat jen anglický trávník, ale necháme vyrůst i byliny, které ptáky i hmyz živí. Kniha je plná příkladů a návodů, co a jak můžeme dělat, ale také se můžeme o ptáčcích něco nového dozvědět. (Např. jak je možné, že jim v mrazu neumrznou nohy, nebo jaký mráz jsou schopni přežít.) Krásnou odměnou nám je už při samotném čtení spousta nádherně barevných obrázků, které jsou vlastně ale jen malou zálohou na pozorování skutečných návštěvníků našich budoucích krmítek.
Obě publikace jsou perfektně zpracované a velmi inspirativní. Rozhodně uděluji pět hvězdiček!
