Koho volíte? Politiku nebo erotiku?

PROTIKLADY BLOGUJOU: Vesničanka: „K čemu je vůbec zastupitelstvo?“ Měšťák: „Já teda k volbám půjdu. Chodím totiž vždycky.“

Maruška:

U nás ve vsi letos vznikla zajímavá volební situace. Na volebním lístku se pyšní celých sedm kandidátů. Hádejte, kolik členů zastupitelstva je v naší obci? Ano, správně, sedm. Koho asi zvolím? Šmudlu? Stydlína? Nebo raději Kejchala? Sedět tam budou nakonec všichni. Možná si ale podle úspěšnosti ve volbách očíslují židle a ten nejhorší bude sedět nejdál od kávovaru.

Přemýšlím, k čemu je vůbec u nás zastupitelstvo. Čtyři ze sedmi členů jsou tam víceméně do počtu, úředním záležitostem rozumí asi do té míry, že už viděli razítko na vajíčku, na zasedání jednou měsíčně přijdou vlastně proto, aby bylo na cigarety. Pátý je zase takový neužitečný Šmoula Mrzout, který sice nesouhlasí s tím, aby se v obci zvyšovaly poplatky za odvoz popelnic, protože z principu nemá rád poplatky, ale on nesouhlasí ani s tím, aby se udělalo nové fotbalové hřiště, protože z principu nemá rád rozhodčí. Na skutečnou práci zbývají poslední dva: bývalý a současný starosta, zástupci dvou znesvářených klanů, čeští Montekové a Kapuleti. Jeden vlastní obchod, druhý hospodu. Přitom u nás to stejně chodí tak, že když něco důležitého potřebujete, nejsou zrovna úřední hodiny. Ale pozor, výhoda vesnice spočívá v tom, že stačí zajít do hospody, která patří starostovi. Popadnete lejstra, nějaký ten bakšiš a běžíte tam. Rozložíte mu to na stole a objednáte si pivo. Starostovi slivovičku. Když bude právě pingl na záchodě, sám starosta vám to pivko natočí, nalije slivovičku nad míru a pak z kapsy u vesty vytáhne štempl.

No a kdyby náhodou zase po čtyřech letech vyhrál ten, co má obchod? Tak to potom dvakrát týdně skočíte povinně na nákup a jen tak mezi řečí o prošlých jogurtech se zeptáte, jestli si nový starosta už také nechal ušít vestu s kapsami.

Pepa:

Někdo má rád vdolky, jiný zase holky. Někdo se zajímá o politiku, jiný zase o erotiku. A kdybych v tomhle duchu pokračoval dál, tak někoho zajímají Věci veřejné a jiného zase domy veřejné... (Vidíte, to by měl Jára Cimrman radost z absolutního rýmu.) A proč tohle všechno vlastně spojuju? Protože právě dnes nebo zítra mnozí z nás půjdou zase k volbám. No, popravdě tam půjdeme všichni, protože i tím, že svůj volební lístek pěkně v klidu zahodíme doma do odpadkového koše (samozřejmě mezi ostatní vytříděný papírový odpad, i když jsme nikdy nevolili zelené), provedli jsme volbu. Svou svobodnou, nezávislou volbu. Své vyjádření ve stylu „stejně je to zbytečný“ a nebo jadrnější „s… na ně, stejně je to všechno na h...“. Žijeme ve svobodné zemi a můžeme se taky svobodně rozhodnout. Jak je ctěná libost...

Já teda k volbám půjdu. Chodím totiž vždycky. I když si taky spíš myslím, že „je to stejně zbytečný“ a dokonce kolikrát nemám ve svém nitru vůbec daleko k prohlášení „s… na ně, protože je to stejně všechno na h...“. Jenže po volbách, kdy se tyhle chmurné představy (většinou) skutečně vyplní, si můžu aspoň říct: „No, jak jinak, ale zkusil jsem to.“ Nic to sice neřeší, ale mívám po tom docela fajn pocit. Protože naděje umírá až na poslední chvíli.

Zkrátka dneska odpoledne vhodím svůj volební lístek do urny, cestou domů se stavím v cukrárně pro vdolek... Ale kdybych si měl opravdu svobodně a demokraticky zvolit (nemám vlastně vdolky rád), hlasoval bych spíš pro holky, erotiku a domy veřejné. Prostě pro takový normální chlapský život.