Edith Piaf: Bez lásky nejsme nic

Poutavý životní příběh Edith Piaf, plný zvratů a protikladů, sestavil novinář Jean-Dominique Brierre do životopisu, který našel svou cestu na český trh díky překladu Jakuba Volného a nakladatelství Metafora. Brierre se k sepsání z

Toto prozaické dílko krášlené básnickými prvky je především skutečně rovnoprávným životopisem plným faktů, dat a jmen. Autor se snažil co nejvíce vystříhat fabulací, jež používal jen aby čtenářům co nejlépe přiblížil konkrétní situaci. Jestliže však kolem některého z Edithiných životních zážitků panoval zmatek a existovaly tu dvě verze vyprávění, Brierre se věnuje oběma verzím a snaží se vyhodnotit jejich autenticitu. (Např. spekuluje nad tím, zda Edith skutečně objevil přímo na ulici její budoucí chráněnec Louis Leplée, jak líčí legenda, nebo zda se Leplée sešel s Edith na základě doporučení někoho jiného.)

Brierre zkrátka sice efektivně využívá beletristických prvků, ovšem velmi si zakládá na tom, aby příběh co nejvíce odpovídal realitě. Pokud při svých pátráních novinář narazil na nesrovnalosti, čtenáře na to upozorní a následně se zamýšlí nad tím, proč byla daná událost prezentována na veřejnosti určitým způsobem. Brierre se snaží rozlišit mediální šum od reality. Zároveň když popisuje Edithino chování, snaží se najít důvody, které ji k němu vedly. Touto nástavbou k profesionálně sestavenému životopisu dostáváme také zajímavou psychologickou studii. Mimo jiné též o zpěvaččiných láskách a možných důvodech, proč Edith nedokázala zakotvit v náručí jednoho muže. A tak Edith Piaf vidíme i jako citově vyprahlou ženu, schopnou se zamilovat často rok co rok do jiného muže. Sama Edith se v jednom ze svých dopisů vyjádřila takto: Láska je to jediné, co má na zemi smysl.

Protože život Edith Piaf byl sám o sobě dost kontroverzní, plný silných emotivních dramat, témat k zamyšlení nad zpěvaččinou duší se tu nabízí skutečně mnoho. Jako dítě Edith dočasně oslepla, byla opuštěna matkou a sama opustila svou malou dcerku, byla podezřelá z vraždy, ocitla se docela na dně i na vrcholu, byla citově raněná, opuštěná, závislá, milující i nenávistná. Brierre nám také ukazuje, že Edithina bezbřehá potřeba zpěvu byla již čirým workoholismem, který zpěvačku dovedl do stádia úplného vyčerpání. Ale ani pak Edith nedokázala se zpěvem přestat, cosi ji hnalo stále kupředu. Její pracovní život je jedním dlouhým turné, takřka bez přestávek, a tak není divu, že si zcela podlomila zdraví.

V knize nechybí diskografie skladeb ani popis historie vzniku těch nejznámějších. Dílo prolínají ukázky textů písní v původním i českém jazyce, dále krátké úryvky z osobní korespondence a též výňatky z tehdejšího tisku, a tak se zdá, že autor nevynechal skutečně žádný detail. Literárně rozhodně ne. Přesto mi v knize chybí fotografie. V tom množství jmen by se mnohem lépe orientovalo s bližší obrazovou představou jmenovaných osob. Jistě, šikovný čtenář si poradí a pustí si internet, přesto by bylo příjemnější jen obrátit stránku a...

Každopádně to je opravdu jen drobný šrám na jinak úchvatné biografii Edith Piaf, jejíž nenapodobitelný hrdelní projev úžasně shrnul zpěvaččin současník Jean Cocteau: Jako skřivan v dubnu se pokouší přednést svou milostnou píseň. Už jste slyšeli skřivánčí zpěv? namáhá se, váhá, snaží se, dusí se svým hlasem, nese se k výšinám a padá. A znenadání nachází, mění se v hlas a celý se jím otřásá.

Po přečtení knihy J.D. Brierra "Edith Piaf: Bez lásky nejsme nic" jste chtě nechtě donuceni si ten zastřený vášnivý hlas poslechnout také. Ve starých nahrávkách nebo ve filmu Edith Piaf (2007), který je na konci rukopisu též zmíněn a v němž roli zpěvačky geniálně ztvárnila Marion Cotillard.