Peníze. Co to je?

Tak základní dětská otázka a málokdo na ní umí správně odpovědět. Jak vůbec peníze vznikly? Jaký je jejich smysl? Jakou mají funkci a jaké druhy peněz se v historii používaly? Formou otázek a odpovědí se vám pokusím tuto problematiku přiblížit v co nejsrozumitelnější podobě.

Co jsou to tedy ty peníze?

Peníze jsou prostředkem směny. Prostředek směny je to, co je ve společnosti obecně přijímáno jako platidlo, jako něco, za co jsem ochoten vyměnit službu a zboží.

Peníze jsou tedy ty barevné papírky co máme v peněžence nebo snad ještě něco jiného?

Penězi může být cokoliv, co společnost přijme jako prostředek směny.

Zajímavost:

Co všechno to může být?

V dnešní době jsou peníze v papírové formě, ale v historii tuto funkci plnila spousta věcí. Od těch nejpoužívanějších jako bylo zlato nebo stříbro, byli penězi i např. kůže, hřebíky nebo kusy skály.

To se jako platilo hřebíky?

Ano, takové období také nastalo. I když hřebíky nebyly zrovna ideálním platidlem, tak i přesto usnadňovaly obchod.

Usnadňovaly? Spíše naopak ne? Kdyby nebyly peníze tak by po nich všichni neprahli a v klidu by vyměňovali zboží, které potřebují.

Živě si pamatuji, jak nám paní učitelka na první stupni základní školy říkala "Peníze jsou špatné, kdyby nebyly, měli bychom se lépe". Bohužel neměla pravdu. Zaprvé je potřeba si uvědomit, že peníze vzniknou naprosto přirozeně tam, kde funguje trh, a to je bez výjimek každá společnost. Tam, kde nejsou peníze, se jen těžko dva lidé shodnou na obchodu. To se pokusím vysvětlit na následujícím příkladě:

Svět bez peněz:
Jste mlynář a potřebujete nový kabát. Zajdete tedy za krejčím a za kabát mu nabídnete mouku. Krejčí ale mouku zrovna nepotřebuje, ale zato by se mu hodily nové boty. Vy tedy zajdete za ševcem, bohužel ani ten zrovna nepotřebuje mouku, ale touží po víně, tak spěcháte za vinařem. Ten má mouky dost, tak ukáže prstem na děravou střechu. Nezbývá Vám než jít za tesařem. Máte štěstí, je prvním, kdo potřebuje mouku. Dáte tedy tesaři mouku a on opraví vinaři střechu. Vinař Vám ze sklepa přinese víno, které směníte u ševce za boty. Celý opocený a unavený z celodenního běhání se vrátíte ke krejčímu s párem bot. Krejčí však již nové boty má, protože je dostal jako svatební dar. Po dni shánění se vrátíte domu s párem bot, který nepotřebujete a s roztrhaným kabátem.

Svět s penězi:
Nyní jdete za krejčím se zlaťákem v kapse. Nejdříve mu však nabídnete mouku. Nad tím mávne rukou. Tak vyndáte zlaťák a krejčí se usměje. Dá Vám kabát a dostane za něj zlaťák.

Proč ale krejčí přijal zlaťák od mlynáře, když zlato nepotřebuje?

Krejčí přijme zlaťák s radostí, protože ví, že se tak zachová kdokoliv jiný a bude moci za něj směnit to, co mu v danou chvíli přinese největší užitek. Stejně tak každý další článek v řetězci předpokládá, že od něj bude zlaťák vždy přijat jako platidlo. Všimněte si, že ve druhém příběhu je obchod mnohem snazší a život tím i jednodušší. Každý se může díky penězům soustředit na to, co umí nejlépe. Mlynář nemusí plést kabát. Krejčí nemusí šít boty atd. Společnost tak vyprodukuje daleko více a vytvoří se spousta nových profesí, které budou uspokojovat další lidské potřeby.

No a kde se vzaly ty zlaté mince? Jak to, že je všichni uznávají?

Obchodníci věděli, že zlato nebo stříbro je výborným uchovatelem hodnoty, že je velmi ceněno a je snadno dělitelné a tvarovatelné. Jestliže jim někdo drahý kov nabídl, tak ho rádi přijali. Nemohli si být však 100% jisti kvalitou, proto zašli za expertem, a ten na kus zlata vyrazil jeho hodnotu. Tím, že mezi těmito experty (mincovnami), byla konkurence, nehrozilo šizení. Vznikla tak mince, na které byla jasně daná hodnota. Pro nikoho již nebyl problém danou minci přijmout. Tak se do oběhu začal dostávat první prostředek směny, který byl k tomuto účelu vytvořen. Například cigarety, které byly vyrobeny ke spotřebě, se používali také jako platidlo v zajateckých táborech. Cigarety byly natolik žádané, že je byl i nekuřák ochoten přijmout za jiné zboží.

Ale mince také razil stát že?

Stát (král) brzy zjistil, že kdyby měl ražbu mincí pod kontrolou, tak by mohl dosáhnout ohromného bohatství. Jednoduše soukromé mincovny zakázal. Jakmile byla potlačena konkurence, tak byla potlačena i kvalita. Nebylo nic snazšího, než razit stejné mince se stále nižším obsahem drahého kovu. Tato běžná praktika způsobovala to, čemu říkáme inflace. Tedy zvyšování všeobecné cenové hladiny. Král, tak jako je to běžné i dnes, zdaňoval své občany bez toho, aniž by si toho kdokoliv všiml. Razil stále více a více mincí, které tak snižovali jejich hodnotu vyjádřenou ve zboží.

V dnešní době ale mince, ze kterých by šlo ubírat zlato nemáme, tak proč neustále slyšíme pojem inflace?

Inflace může mít různé podoby. V době kovových mincí inflace vznikala buď snižováním množství drahého kovu obsaženého v minci, nebo rychlým navyšováním množství drahého kovu v oběhu. Jestliže naráz do ekonomiky připlul velký objem např. zlata, tak to snížilo jeho tržní cenu a tak i cenu mincí vyjádřenou ve zboží. Resp. potřebovali jste více mincí na zakoupení stejného množství zboží a služeb. Další a modernější formou platidla se staly papírové peníze. S nimi vznikla i nová forma inflace. Papírové peníze se tvořily v bankách. V nich si lidé ukládali své mince a za ně dostávali směnky (bankovky). Držitel této bankovky měl právo vyměnit jí v některé z poboček bank za mince. Tyto bankovky tedy snadno posloužily jako peníze, protože byly praktičtější. Bankéřům ale netrvalo moc dlouho zjistit, že si pro svoje kovové úspory chodí naráz jen malé procento lidí. Jestliže předpokládali, že si pro svoje úspory nepřijde více jak např. 10% lidí najednou, tak zbylých 90% půjčili a vytvořili tak nové peníze, které nebyly ve skutečnosti kryté. Tento business byl velmi výhodný. Bohužel se občas mezi lidmi rozkřiklo (např. z popudu konkurenčních bank), že daná instituce nemá peníze pro všechny. A tak lidé rychle běželi do nejbližší pobočky a domáhali se svých peněz. Pochopitelně se jich nedomohli a banku přivedli k bankrotu. Bankovky soukromých bank posléze vystřídaly státovky, respektive bankovky tištěné centrální bankou, která měla jako jediná to výsostné postavení tisknout peníze. Peníze byly ale stále vázány na kovový standart a na požádání mohly být směněny za zlato. Dnešní typ peněz vznikl poté, co byla zrušena směnitelnost a vázanost měny na zlato. A inflace je snadno docilováno tak, že se do oběhu pouští více bankovek.

Ale proč někdo přijímá ničím nepodložené peníze?

Protože je to zákonné platidlo. A jeho uznání je vynuceno státní mocí. A také proto, protože je tento druh peněz zakořeněn ve společnosti. Peníze, které dnes běžně používáme, nemají žádnou reálnou hodnotu. Kromě papíru a barvy na něm natisknuté. Jejich hodnota je závislá pouze na víře v ně. Pokud by některý z článků v řetězci přestal v měnu důvěřovat, tak může dojít k jejímu rozkladu a k návratu k naturální směně.

A inflace znamená, že se vše neustále zdražuje a že se budeme mít stále hůře?

Inflace nastane ve chvíli, kdy nárůst peněz v oběhu bude rychlejší než nárůst celkového produktu společnosti. Jestliže vyprodukujeme o 2% více než předchozí období a za stejné období naroste objem peněz o 6%, tak inflace bude cca. 4%. Stejně tak ale může dojít k opačnému efektu. Tedy k takzvané deflaci. Ta nastane v případě, kdy produkt poroste rychleji než peníze. Ani jedna z těchto situací není příznivá, ale přirozenějším jevem je deflace, která by vznikala, kdyby centrální banka nezasahovala do objemu peněz v ekonomice.

Zajímavost:

Jak může centrální banka zvyšovat množství peněz v oběhu? To si prostě vytiskne peníze?

Ano, i to se stává. Stát, resp. centrální banka má monopol na tisk peněz. Takže se stát může libovolně oddávat inflačním choutkám. Naštěstí se tomu neděje moc často, protože vysoká inflace až hyperinflace může rozvrátit ekonomiku. Ve vyspělých zemích mají centrální banky úlohy nezávislých organizací, čímž by se mělo zamezit nenasytnosti státu. To ovšem zdaleka neplatí. Inflace je totiž forma zdanění, a to ta nejpodlejší a nejhůře rozpoznatelná. Narozdíl od přímých daní je politicky průchodnější. Než peníze získat zdaněním, je pro stát výhodnější peníze, zjednodušeně řečeno, vytisknout. Výsledek pro běžné občany je však stejný.

A když nám centrální banka vytiskne každému peníze tak si všichni budeme moci koupit více?

Ne, kdyby jsme se všichni probudili ráno s pěti tisíci pod polštářem, tak nejsme o nic bohatší. Vše zůstane při starém, protože se posunou vzhůru i všechny ceny a platy. V reálném světě by v této situaci ten nejrychlejší vydělal a ten nejpomalejší prodělal.

Dobře, už to chápu.

Opravdu? Raději to celé shrnu.
1. Peníze jsou prostředkem směny.
2. Tam, kde nefungují peníze, se na obchodu shodnou lidé jen v malém procentu případů.
3. Prostředkem směny se může stát cokoliv, v co lidé budou dostatečně věřit.
4. Mince byly první peníze, které byly vytvořeny jako prostředek směny.
5. Pokud se z mincí ubíral drahý kov, tak docházelo k inflaci.
6. Moderní bankovky vznikly v soukromých bankách jako směnky za uložené zlato.
7. Tím, že si lidé nikdy nechodili pro své úspory najednou, začali je bankéři půjčovat a vytvářeli tak nové peníze.
8. Peníze však do svých rukou převzal stát a ten je kryl kovovými rezervami. Bankovky mohli být na požádání vyměněny za zlato nebo jiný kov.
9. Současná měna je historickým precedentem. Od roku 1971 není žádná měna na světě kryta. Funguje pouze z donucení státu a z víry zakořeněné ve společnosti.

Doufám, že Vám, co jste se prokousali až sem, pomůže můj článek k pochopení toho, o čem si všichni myslí, že znají dokonale. Ve společnosti koluje velká spousta ekonomických nesmyslů a polopravd, a ty o penězích jsou jedny z nejčastějších. Přeji příjemné chrastění a cinkání peněz :-)

Zdroje:

N. Gregory Mankiw - Zásady ekonomie
Robert Holman - Ekonomie
Milton Friedman - Za vším hledej peníze
Obrázek kamene z ostrova Yap - http://www.antoranz.net/
Obrázek maďarské bankovky - http://farm4.static.flickr.com/3007/2553989204_ff423f4e7f.jpg?v=0
Obrázek z perexu (přidán otazník) - http://news-libraries.mit.edu/blog/wp-content/uploads/2008/01/money.jpg