Metodika k provádění zákona 182/2006 Sb. podle Marka Šiňanského

Jedinec žijící v této zemi zjistí, že nezvládá své závazky. Nevychází mu peníze na splátky a i kdyby chtěl dostát svých závazků, nezbývají prostředky na prosté žití. Jestli záměrně, nebo opomenutím, ale dříve či později jedinec vynechá nějakou splátku a stane se z něj DLUŽNÍK.

Bohužel selhává lidský faktor. Nikoliv na straně dlužníka, ale jeho okolí. Za prvé u věřitelů. VĚŘITEL. Věřitel zpravidla zaměstnává různé skupiny osob. Jedni smlouvy sjednávají a druzí zase dohlíží na jejich plnění. Je možné, že jednotlivci plní oba tyto úkoly. Všichni jsou odměňování z množství peněz, které „protečou jejich prsty“ Je jedno kdo zavolá první. Onen zaměstnanec si nastaví kvótu na jednotlivého klienta a té se drží. Dlužník telefonuje s operátorem a popisuje svou situaci. Operátora situace nezajímá, má svou kvótu podle které bude mít vlastní výplatu. Má zastrašovací nástroje na dlužníka, aby svoji výplatu viděl co nejdřív. Může pohrozit vymáhací firmou, zveřejněním osoby jako dlužníka, v neposlední řadě exekucí. Nejjednodušší pro operátora je sdělit dlužníku, že změna splátky není možná a počkat až dlužník sám zavěsí. Dlužník reaguje zcela přirozeně. Rezignuje. Ono to nějak dopadne. Pro věřitele rostou výdaje. Musí povolat exekutora. Exekutor vše zabaví a prodá. Když to nestačí začne brát i z příjmů dlužníka. Dlužník si na nový úděl zvykne a nechá vše plavat. Do práce chodí jen sporadicky, bez motivace. Brzy exekuce začne pokrývat pouze náklady exekutora a věřiteli jen porostou výdaje. Věřitel si uleví alespoň symbolicky zveřejněním dlužníkova jména v různých registrech dlužníků a celá věc by zdánlivě skončila. Kdyby... Skupina zákonodárců si všimla této situace a rozhodli se ji řešit. Když o problému mezi občany začne jednat vláda, hledají se kompromisy, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Základní princip demokracie. Výplodem tohoto snažení je Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení – Insolvenční zákon 182/2006 Sb. Nová šance pro dlužníka. Prakticky říkají občanovi: „Máš poslední šanci jak ze své situace ven. Musíš jen dobrovolně zpřístupnit svůj majetek a očekávané příjmy státním zaměstnancům a oni už se o Tebe postarají.“ Ovšem totéž říkají věřiteli: „Musíš být shovívavý k dlužníku a máš velikou šanci brzy pokrýt nezanedbatelnou část svých výdajů“ Podá-li insolvenční návrh někdo jiný, než dlužník, zpravidla je to věřitel, který podezírá dlužníka z vlastnictví majetku, jehož prodejem by dostal své pohledávky. Když už je insolvenční návrh podán, jen dlužník smí navrhovat způsob jeho řešení a pokud způsob řešení nenavrhne pak soud rozhodne o konkurzu a jsme tam kde jsme byli. Zase se nic nevyřešilo. Dlužník podá insolvenční návrh úpadku. Soud podle zákonných pravidel v nadepsaném zákoně shledá, že dlužník je skutečně v úpadku a pověří isolvenčního správce k sečtení celého dlužníkova majetku včetně všech příjmů. Dlužník jen pozoruje. Co je známo dlužníku zjistí také insolvenční správce. Ten pouze ověřuje, zda tvrzení dlužníka jsou pravdivá. Dlužník musí jako součást svého návrhu úpadku navrhnout způsob řešení. Má na výběr ze dvou alternativ. Zpeněžení majetku, nebo splátkový kalendář. Teď se dostáváme k vlastní metodice provádění insolvenčního zákona. Soud pověří insolvenčího správce zjištěním majetku dlužníka, svolá schůzi věřitelů a nařídí jednání. JEDNÁNÍ: 1. Správce: Žádný majetek dlužníka nebyl zjištěn, ani příjmy nestačí na stanovených 30%. Dlužník: Navrhuji splátkový kalendář s možností splatit méně než stanovených 30% a dokazuji, že to není má vina. Stačí když můj návrh podepíší věřitelé při schůzi věřitelů. 2. Správce: Žádný majetek dlužníka nebyl zjištěn avšak očekávané příjmy na stanovených 30% budou stačit.Dlužník:.... 3. Správce: Byl zjištěn majetek, jehož zpeněžením by věřitelé obdrželi 40%. Dlužník: Navrhuji jinou výši splátky k 50% uspokojení věřitelů. 4. Správce: Byl zjištěn majetek, jehož zpeněžením by věřitelé obdrželi 55%. Dlužník: (volba výše splátky splátkového kalendáře je na dlužníku, musí ovšem zvážit možnost, že jeho návrh neprojde hlasováním věřitelů) 5. Správce: Byl zjištěn majetek, jehož zpeněžením by věřitelé obdrželi 100%. Dlužník: (pravděpodobně se někdo pokusil o podvod!) USNESENÍ a jeho provádění: 1. Soud se podřídí názoru věřitelů a vydá usnesení. Předpokládám, že konkursem by věřitelé nic nezískali, dostali by se do stejné situace jako před insolvenčním návrhem tak s nižšími splátkami budou souhlasit. Na zázraky nikdo nevěří. 2. Soud nepotřebuje schůzi věřitelů, neboť není prostor pro hlasování, když není co zpeněžovat. Stanoví první splátku ve výši 1/60 z 30% ze zjištěných a přihlášených pohledávek a datum první splátky. Soud tak musí vždy učinit neboť si je plně vědom, že nesmí vydávat ne jednoznačná rozhodnutí! Protože není žádný majetek musí se nezajištění věřitelé spokojit alespoň s 30%!! 3. Soud se podřídí vůli věřitelů, co si odhlasují to mají. Dlužník přijde o svůj majetek a bude oddlužený, nebo mu majetek zůstane a bude pět let splácet částku, kterou si věřitelé odhlasují. 4. Stejný postup jako u bodu 3. 5. Případ pro policii. Plněním splátkového kalendáře splácí dlužník částky v takové výši na jaké se s věřiteli dohodl, nebo jakou si věřitelé odhlasovali. Pokud tato částka není soudu známa, musí stanovit částku podle bodu 2.!! Nařízení vlády a § 279 o.s.ř jsou sekundárními předpisy, které se užijí v případě nedostatečného příjmu dlužníka na pokrytí soudem stanovené výše splátky. Za druhé u státních úředníků. Protože ihned po vydání usnesení je dlužníku vráceno dispoziční oprávnění k majetkové podstatě, znám nejméně dva soudce, kteří svým jednáním do majetkové podstaty zasahovali nepřípustným způsobem a celá asociace insolvenčních správců by tak jak ji známe měla přestat existovat, protože nechávají pověřené osoby provádět nikoliv srážky do výše splátky, ale nechávají provádět exekuci příjmu a poskytují tím zvláštní výhody věřitelům zneužívaje pravomoci úředních osob. ŘÍKAJÍ TOMU: "ZAŽITÁ SOUDNÍ PRAXE" Jsem přesvědčen, že správní soud si s mírou pochybení v brzké budoucnosti poradí.