Když mi bylo 15 tak jsem měla namalovanou pusu černou tužkou, v uších jsem měla sychrhajzky, pruhované podkolenky, černou sukni a tátovi boty. Byla jsem jiná. Žádná princezna s dlouhýma řasama a každou přestávku upravující makeup. Vlasy na jedné straně vystříhané a přes to přehozené delší vlasy. Nejlepší „maisterštich“ byl, když jsem měla dva ocásky na hlavě. Luxusní záležitost.
Luxusní záležitost vyřešil můj táta tím, že mě posadil na židli do předsíně, dostala jsem pohlavek, když jsem se vzpírala a jeden mi ustřihl. Potupil mě. Potupil můj celosvětový názor na svět. Dodnes se tomu směju.
Když odešla Bára, začali se ke mně dostávat informace, že se pohybovala ve špatné společnosti. Koukala jsem a přemýšlela jsem co se pod tím pojmem myslí ?
Tu „ celou špatnou společnost „ jsem měla tu čest poznat. Jezdili zamnou, mluvili, vyprávěli a odvíjel se jejich vlastní příběh. Příběh spojený s Bárou i bez ní.
Nenašla jsem na nich nic špatného. Vůbec nic. Každý má svůj život, někdy se smíchem, někdy se smutkem a s pláčem. Starosti nejen o školu, mezilidské vztahy a partnerské vztahy. Proč teda okolí mělo dojem : to jsou ti, kteří nevinné dítko, jako je Bára zkazili ?
Protože se rádi baví, protože je potkáte na párty a jedou bomby. To je z části póza, vypadají skvěle, oblečení jsou dobře a zakládají si na image. Pokud budete chtít vidět jenom image, tak jí uvidíte. Pokud chcete víc, tak s nimi mluvte. Mají duši a mají svůj svět. Někdy pomíjivý a někdy hloubavý.
Seděla jsem v nakladatelství a mluvila jsem o skupině, která čte mou stránku. Barči knížku. Mluvila jsem o mládeži v rozmezí 16-22 let. Mluvila jsem o světě, který mě baví a hladí.
Dostala jsem poučení, že mládež chce žít svůj vysněný svět, chtějí mít pouze pozitiva a stesky a smutky je nezajímají. Seděla jsem jak opařená. Tak s kým teda mluvím? Tak s kým přes sítě komunikuji ? S imaginárním světem ? Ne.
Volala jsem grafikovi a se svým zoufalstvím jsem sem vyprávěla o tom, že to je „ Zlatá mládež“ bez emocí , že marketingově mluvím s ufonama. Grafik mi odpověděl nádhernou otázkou „ Tak pro koho je určená knížka: My děti ze stanice ZOO ? „
Přes rok komunikuji se „ Zlatou mládeží „ s mládeží, která nemá postoj k životu a je jim všechno jedno.
Mýlíte se, přestavte tabulky. „ Zlatá mládež“ má srdce, pocity, emoce a tvoří svět. A ten jejich svět mě baví. Poznala jsem mládež, která má hloubku a já jim věřím.
Vzpomeňte si někdy na sebe v tom věku a jakou by Vám dali nálepku. Já si vzpomenout umím.
Simona
