23.12 jsem v práci a kupuju dárky o 23 hodině, vyhazují mě o půlnoci z nejmenovaného obchodu, protože zavírají. Cukroví mi věnují kamarádky i ženy, které mě znají přes FB a můj manžel obstarává nákup potravin, další kamarádka mi vaří polévku a připravuje kapra. Pracuji, pracuji i o víkendech , pracuji 6 neděli v kuse. Co z toho plyne ?
Letos se mi změnili hodnoty, byla jsem materiálně založená. Stavěla jsem domy, byty. Zabezpečovala rodinu. Lusknutí prstem jsem přišla o to nejcenější co jsem měla. Zemřela mi dcera.
A tak zítra půjdu jako každý rok na hřbitov, nejen za tatínkem , ale i za dcerkou. Včera, když jsem nakupovala tak jsem viděla skvělé ponožky, takové ty barevné. Ponožky, které jsem balila každou zvlášť , aby byla legrace.
Malé jsem koupila praštěné spodní prádlo a bylo mi líto, že je tak malinká, protože by plavala ještě v praštěných bombarďácích. Taky nás to čeká, mazátka a laky na nehty.Už se malujeme a lakujeme. Máme příklad v sestřičce.
Zítra ponesu nádherný stromeček z růžového peří, který když viděla Eliška ( 3 roky ) tak řekla : " Maminko, ten je krásnej, ten je pro Barunku " V divadle posbírala všechny svíčky, abychom měli pro Barunku.
Nesmím zapomenout na baterky, protože musíme svítit, hodně světla bych prosila.
Má to mít pointu ? Asi má. Máme rodiny, děti, příbuzné, přátelé a někdy si okamžiků nevážíme, protože jsou samozřejmé. Věřte mi, že nejsou. Všem nám přeji, aby nás nezajímali dárky, ale to , že máme tu výhru. Že máme sebe.
Přeji všem kouzelné vánoce. Vánoce o rodině a o lásce.
Simona
