V sobotu se konal v Radiopaláci úžasný seminář Pierre Franackha : Jak si správně přát.
Jeden den jsem byla na Vinohradské a z nostalgie jsem se šla podívat na místo, kde zemřela Barunka. Viděla jsem, že se koná seminář Pierre Franckha, zdálo se mi to jako znamení a zároveň odpověď. Tak Simono, už je čas.
Seminář byl skvělý, poslouchala jsem příjemný hlas Pierra a překladatelky. Mentální cvičení cca 200 lidí bylo přínosem. Učila jsem se nacházet vnitřní sílu.
Do Radiopaláce jsem šla s postranními úmysly, zapálit svíčku na místě, odkud odešla Barunka. Nedařilo se mi to. Byla jsem smutná, nikdo mě nechtěl pustit dokud nepřijede paní vedoucí.
Měli jsme cvičení o rolích v našich životech. Matka, dcera, manželka atd.atd. To jsem musela opustit, nedokázala jsem si sebe sama představit, jak vyprávím 4 cizím osobám, jak se cítí truchlící matka. Byla jsem před Radiopalácem a plakala jsem.
Je to tak vždycky, přichází euforie a katarze, po té se dokážete uklidnit. Moje kamarádka, když viděla, že nemám už sílu, mě zvedla ze židle a zavelela : " jdeme zapálit svíčku ". Potkaly jsme paní vedoucí a té mnohokrát děkuji, jelikož povolení jsme dostaly.
Paní vedoucí mě sháněla po úmrtí Barunky, kontaktovala tiskovou mluvčí Policie a ta mi předala kontakt. Neměla jsem sílu se ozvat. Vyprávěla mi, co to pro ně znamenalo, co se dělo po úmrtí mé dcery.
Viděla jsem krásnou mladou ženu, která nejde po senzacích a zviditelnění sebe a svého klubu. Viděla jsem ženu, která si musela projít peklem, kdy se jí skládali postupně zaměstnanci, kteří byli ve věku mé dcery. Viděla jsem ženu, která má dítě a má strach, že pokud se nebude dít prevence, může se podobná situace opakovat. Moje Barča na drogy nezemřela, ale jelikož v to období to byl neuvěřitelný mediální masakr, všichni si spojili Radiopalác -smrt-drogy.
Za sebe mohu říct jen jedno, jako účastník plesu. Horší ples jsem nezažila, organizace strašná. Když dávali šerpu třídy mé dcery tak teprve, když jsme hlomozily se sestramy, zbytek osazenstva si uvědomil, že se něco děje. Ples si organizovala škola do které má dcera chodila. Škola prodávala vstupenky, škola byla tím kdo ples organizuje. Škola měla mít zabezpečenou ochranku, hasiče a zdravotníky, nebo si najmout tyto služby. Škola si pronajmula sál. Pronajmula sál. To je důležitá věc. Ředitel školy poznamenal, že nenese za smrt mé dcery žádnou odpovědnost, jelikož Barča nezemřela na půdě školy. Ředitel nese zodpovědnost za to, jak měl zorganizovaný ples.
Když moje dcera umírala, hrála hudba. Nikdo nevěděl, že se něco děje. Zdravotnice, která nás střídala v oživování Barunky se to dozvěděla náhodně. Přítel mé dcery s kamarádem museli vběhnout na podium, aby přestali hrát. Nikdo v přízemí nevěděl, že moje dcera potřebuje pomoc.
S paní vedoucí jsme mluvily krátce, vstřícně a příjemně. Jmenuje se zkráceně jako já za svobodna :-) Domluvily jsme se , že koncert by se proti drogám měl konat.
Děkuji, protože v sobotu jsem trápení uzavřela, strašně to bolí a dneska je to 7 měsíců co jsem naposledy svou dceru viděla na pověstném maturitním plese.
Rodičům maturantům mohu doporučit pouze jednu důležitou věc, nekupujte pouze lístky, ale zkontrolujte si organizaci plesu. Zeptejte se, jestli budete mít zdravotníka, ochranku. Věnujte tomu víc času. Já jsem to neudělala.
V sobotu jsem zakončila missi, vrátila jsem se do sálu, spokojená sama se sebou. Svíčku jsem zapálila a domluvila věci, které prostě být mají. Nechala jsem se nabít přáními a naopak jsem je poslala všem 200 lidem. Protože máme právo být šťastní a máme právo zářit a rozdávat úsměvy.
Všem, kteří mě drželi a drží, děkuji. Byli jste skvělý, nenechali jste mě padnout.
Děkuji, Simona máma Barunky a Elišky
http://simonavlkova.blog.idnes.cz/c/348143/Moje-dcera-Barunka-zemrela-na-maturitnim-plese.html
http://simonavlkova.blog.idnes.cz/c/360931/Moje-dcera-Barunka-zemrela-na-maturitnim-plese-II.html
