Psychická houpačka II

Seděla jsem u oběda a brečela jsem nad článkem s facebooku o chlapečkovi co kupoval své mrtvé sestřičce panenku k Vánocům

Snažíte se, makáte, pracujete. Snažíte se vypnout jednu stranu hemisféry. Přijde Vám od kamaráda článek a Vám tečou slzy v restauraci plné lidí a nemáte kapesník.

Článek byl o chlapečkovi, co kupuje sestřičce panenku k Vánocům a nemá na ní dostatek peněz a paní kolemjdoucí se slituje a přidá mu peníze na panenku pro sestřičku, která už je u Ježíška a maminka půjde za chvíli za Ježíškem taky. Říkal to tatínek, aby sestřičce nebylo smutno. 

Dozvíte se, že se jednalo o autonehodu, který způsobil opilec a při ní zemřela holčička a její maminka následně v nemocnici. Článek se objevil v novinách.

I když se bráníte a nechcete, jede Vám film o článcích v novinách o mé dceři.  Vidím se, když se loučím s Barunkou před pohřbem. Prožívám pocity mojí dcery Elišky, která chodí k psychologovi.  Eliška si hraje s dětmi ve školce. Má uklízet hračky. Neuklízí a odpoví : " Já jsem si nic nevyndala, já si hraju na Barunku, jak je mrtvá " Moje dcera Eliška je úžasná empatická bytost a zahrnuje mě nesmírnou láskou. Slova : " Maminko já tě taaaaaaakhle strašně miluju "  to nejsou fráze, ona to tak má.

V článku bylo, že babička sdělila chlapečkovi, že tolik peněz nemá na panenku. Rozehrál se mi film o psychice  lidí, které postihla taková tragédie. Mrtvým se přece nekupují dárky. Ale kupují. Koupíte srdce na pouti : Miluji Tě ... protože se Vám stýská. Koupíte růženec, protože jeden jste dali Barunce sebou a sestra přidala křížek, který dostala k narozeninám. Koupíte, musíte, stýská se Vám.

Všem, které potkala tak strašná událost, že odešel někdo blízký, držím palce. Držím palce, aby Vám bylo líp, i když to nepřestane bolet. Aby se naše děti smály a my neměli ten smutek v očích.