Každý má nějaká traumata, tohle je velmi silné....Vám všem posílám spoustu lásky a síly.... Mně jediné, co pomáhalo v případech odchodu nejbližších (a už jich bylo velmi mnoho), byla radost nad tím, že byli a já mohla být s nimi..... 

Znám myšlenkové pochody, vím, jak se člověk asi může cítit - ač sama netuším, jak ve Vašem případě - ale určitě vím jedno: dovolte všechny myšlenky, emoce, pochody a nechejte je přijít, projít a zase odejít.... rozplyne se marné a zbytečné a přijde to pravé....

Hodně moc síly a lásky všem..... 

Děkuji, snažím se ...

Smutné, ale krásné. Krásné je to jak všichni milujte a vlastně dcera žije stále s vámi.

Mě se osvědčilo ve chvílích bolesti, vzteku smutku i zmatku v duchu recitovat mantru: "prosím, odpouštím, miluji, děkuji". Stále dokola, jen tak a k ničemu konkrétnímu ji nevztahovat. Vytváří v duši takový štít klidu, míru a pokoje ať už se kolem či v hlavě děje cokoli.

Děkuju, už jsem jí začala aplikovat ... napsaná na papírku a nosím sebou do té doby dokud se jí nenaučím z paměti

Vždycky říkám, že smrt dítěte je rána, ze které nevstanu. Obdivuji vás, že žijete, dýcháte, že o tom dokážete psát. Jste silná žena! Držte se!

Snad nejhorší pro matku je přežít smrt svého dítěte,držím Vám palce a buďte silná.