Jak jsem dělala rozhovor s Jiřím X.Doležalem pro Reflex

Čtenářka mé knihy „ Najít světlo ve tmě „ o mě  mluvila  s Jiřím X. Doležalem. Jiřího má knížka zaujala a tak si na mě vzal telefon. Zaujala ho kapitola, kdy jsem se rozčilovala nad vyšetřovatelem, který dělá přednášky pro studenty – o drogách .  

Jiří se mi pokoušel dovolat a nedovolal. Přepsala jsem se v čísle. Opravila jsem svůj telefon a poslala.

Zatím v úžasném Reflexu vyšel článek s Marií Doležalovou o blogu: kafe a cigárko. Marie má nádherné fotografie, které fotila  Nguyen Phuong Thao. Seděla jsem s  Marií a říkám  jí : „ já chci taky tak hezký fotky“  a Marie s úsměvem odpoví :  „ zavřeš obě oči ?“

Tuto pózu si zkouším před zrcadlem a nevidím se. Divné, blondýna.  A tak se „ hecnu“ s Marií a říkám: „ sháněl mě Jiří X. Doležal, tak to má být až teď. Abych měla pěkné fotky.“

Zeptám se čtenářky, jak jsme na tom. Odpověď zní „ děláme si z něj legraci, ani na jedno telefonní číslo se ti nemůže dovolat, tady máš telefon“

Druhý den vytočím telefonní číslo velkého Jiřího X. Doležala. „ Dobrý den, tady Simona Vlková, nemůžete se mi dovolat,“  a odpověď je s humorem: “ To je skvělé, že voláte, můžete zavolat po 12 hodině ? „ A tak taky zavolám.

Domlouváme si, ve které restauraci se potkáme, bavíme se, děláme si legraci – myslím si, jak kvituje, že jsem vtipná.

„ Já bych chtěla hezké fotky, jako měla Marie u vás. Od Nguyen Phuong Thao.“ 

A teď si říkám v duchu : tvá drzost je neuvěřitelná, pošle tě do pr… 

„ No tak to uděláme změnu, přijeďte v úterý ve 14.30 do Reflexu a já ji seženu.“  Konec rozhovoru a já křičím a skáču po kanceláři, jo jo jo.  Sedávej panenko v koutě … najdou tě :-)

Uveřejňuji na FB status : „Marie, budu mít fotky.“  Marie krásně odpovídá : „ to co budu mít já, tak bude mít Simona?“ a smějeme se.  Marie je opravdu vtipná.

Úterý, ráno 10 hod. „ Dovolal jsem se správně?  Máme dneska spolu schůzku?“ odpovídám“ ano máme.“   „ Tak je kalamita, je zrušená porada a já zavolám Tao, jestli tam bude.“  Otevřu pusu a zase zavřu.

„ Počkejte, vy jste jí opravdu sehnal ?“ smích a odpověď  „ No, jasně , říkala jste, že chcete hezký fotky.“  Směju se taky a mám radost. Vyhledávám, jak se Tao správně píše. Jiří volá: „ Tao tam bude, těším se.“

Málem puknu radostí, pýchou a nevěřím svým uším. No, teda Simono, tvá drzost je nepřekonatelná. Tak fotky a Reflex, VAU.

Raduju se, zjišťuji, že i když mám umytou hlavu tak účes mi nedrží. Nejsem namalovaná. Dokončím práci a mám hodinu na to, abych se dala do gala.

Hlava umytá, makeup, pak si čistím zuby. Proč si čistím zuby, když mám makeup ?

Marjá panno, mysli !!

 Nemám lak na nehty, beru dětský a maluju si růžové nehtíky. Ještě nějaké věci na sebe. Proč to není  vyžehlený ?    Beru 8 ramínek s barevným oděvem.

Jedu. Jsem v Reflexu. Volám. Potkáváme se před vchodem. Dáváme si cigaretu.

 Jiří X.Doležal na mě kouká, jako kdybych spadla z vysoké výšky a rovnou z mrakodrapu, padají mi ramínka z rukou, když hledám cigarety.

 „ Zapalovač nehledejte, já vám zapálím. Na co máte tolik věcí ?„

 Odpovídám „ jste říkal focení ?“  Dívá se na mě nedůvěřivě : „ Tao s Vámi udělá jednu fotku, tak si to vemte sebou, ať si vybere.“

Usmívám se a jsem nervózní . „ Měly jsme být v tištěném a teď budeme jenom na webu“ .

Přemýšlím a potom se svou drzostí ptám „ nevíte proč? „ Krčení ramen.

Kouřím a přemýšlím.

 „ Nebude to tím, že jsme včera vyšli v blesku pro ženy?“  Podívala jsem se totiž na vyvěšenou tabulku se jmény deníků.

 Jiří X.Doležal vymění výraz , zkamení a podívá se na mě pohledem, který by mě mohl i zabít.

Mám sice 180 cm, on je menší, ale taky je starší a moudřejší. „ Nechovejme se jako malé děti“ říká Jiří. 

 Běží mi hlavou:  co se děje?  Vždyť jdeme mluvit o knížce. Nejdeme mluvit o barvě mých očí.

 Zvedá telefon a volá „ Tak paninka byla v Blesku, tak já to dělat nebudu, jo.“

 Koukám a málem mi spadla čelist.  „ Je nepsané pravidlo, že se s jinými médii nekomunikuje, to by jste měla vědět. Nashle“ a odchází.

Uf, to je teda políček. Já sice pořád improvizuji, ale todle je velká improvize.

 A potom mi to došlo, on o mě nic neví. On nevěděl o mé knížce, jinak by si vyjel všechny informace, kde jsme už s knížkou byly.

Sedím v autě a nechápu. Z chytrého telefonu napíšu zprávu Jiřímu o knížce, a ať se mu daří.

 A začínám se smát. Jedu domu a vyprávím storku čtenářce.  Čtenářka říká : „ to není možný, to není možný. Vždyt´psal tak hezký mail, aby se s tebou mohl potkat.“

Nakupuju rohlíky a říkám „ Martino, nebylo by divné, kdyby o knížce a Báře psal Jiří X. Doležal?“  a slyším odpověď „  když to takhle podáváš, tak máš asi pravdu“.

A tak jsem si článek „do a o“  Reflexu napsala já sama :-)

„ Dobrý den, jmenuji se Simona Vlková a jsem ta, která dělala, nedělala rozhovor pro Reflex.“

Příběh o jedné blondýně co si myla hlavu :-)

Fotku od Tao nemám, ale mám šikovnou fotografku a tak přidávám tu :-)

Zdraví blondýna.