Tak jsem už spisovatelka :-) samozřejmě, že pouze v uvozovkách a s despektem.
Včera jsem prožila úžasnou akci, byla jsem na přednáškách v Belles Lettres.
První kdo mě pozitivně dostal. Byl Petr Ludvig, kluk co si drží svůj zelený čaj a mluví. Mluví s úžasnou vervou, věří, usmívá se a hraje si. Dokáže Vám během krátké chvíle ( čas byl omezen ) vysvětlit, co je to Prokrastinace. To neznáte? Já ano, až moc dobře. Pokud se mi do něčeho nechce, tak hledám 1000 věcí , které jsou důležité, abych nemusela dělat věci, které se mi nechtějí. Většinou jsou to důležité věci, které mě živí.
Když jsem si šla koupit knížku a promluvila jsem svou krásnou češtinou „ Prosila bych Konec pro…. „ knihkupec ve věku 60 ti let mě doplnil a ukázal mi regál.
Moje hlava si pomyslela, to je dobré. To je velmi dobré, pokud muž nad 60 v sektoru naučné literatury ví co chci, tak to je skvělé.
Se svou hrdostí a úsměvem Vám sděluji, že mám i osobní věnování. Heč.
Další pozitivní přednáška? Spíše rozhovor. Vedla Michelle Losekoot s Filipem Douškem. Rozevlátý kluk s úsměvem na tváři, který mluví. Dlouho mluví. Třeba o tom jak se dělala grafika Hejna bez ptáků. Jsem obeznámená do posledního detailu. Smála jsem se.
Dnes se vracím, ještě na autorské čtení.
Dozvěděla jsem se co je potřeba všechno ke knížce, začalo mě polévat horko, málem jsem si vypsala tužku a popsala svůj blok. Upřímně, to je pěkná řehole.
Moje čeština je chabá, tak si ještě představte, že nemám hudební sluch. Mluvím o tom z prozaického důvodu. Pokud máte hudební sluch jste schopni se poprat s cizím jazykem a angličtinu slyšíte. Já jí slyším a vůbec jí nerozumím. Když Olga Biernátová začala mluvit o propagaci knížky a sociálních sítích nestačila mi ani tužka, ani blog. Kdybych nebyla ve slušné společnosti otevřela bych ústa a nezavřela.
To jsou Vám věci, musím si koupit slovník anglických výrazů na tagy , hatstagy atd.
Ve škole jsem měla ruštinu a na střední němčinu. Z němčiny nechápu jak jsem prolezla, protože si nic nepamatuju.
Když šlo do tuhého a mluvilo se o revizi a revizi a revizi knihy, došel mi humor. Sakra to já opravdu v létě nebudu dělat nic jiného než knížku.
Oba zmiňovaní pánové mluvili o stavu, kdy píšete. Konečně jsem se našla. Našla jsem skupinu lidí, kteří mají obdobné pocity. Takže už nejsem jenom místní blázen já. Jupí, lidí co píší a trápí se a hledají hranici čitelnosti, srozumitelnosti, pocitů a emocí je víc. Teda až s tím malým rozdílem, že oba to dotáhli do konce a knihy vydali. A ještě ke všemu s velkým úspěchem.
Co mi přednáška dala ?
Pokud chcete psát pro uznání tak nepište.
Musíte tomu věřit, musíte věřit tomu, že Váš příběh nenapíše nikdo líp. Já věřím.
Přijela jsem domu. Přivezla si spousty knih a Eliška se mě ptala : co si mi přivezla ? Takže dnes koupím ještě dětskou knížku :-) a čokoládu.
Seděla jsem na terase a přemýšlela. Nejde o to, že napíšete pouze knížku a děj se vůle Boží. Musíte dělat ještě promo. Mluvit, číst autorsky číst.
Přemýšlela jsem nad sebou a nad knížkou. Je to Barči knížka, jsou to moje pocity, moje emoce. Ještě tomu chybí ten konec, ta třešnička na dortu, která má být pozitivní.
Maruška mi napsala krásný článek do knížky. Napsala mi, jak po pozorování přes rok mé životní dráhy dostala naději, že nemusíme jen přežívat, že můžeme žít. Napsala to líp než já. Já ten konec ještě tak dobře neumím.
-----
Eliška seděla na mé posteli ráno a pouštěla si tablet. Pouštěla video s Barunkou, když jí učila písničku. Pořád dokola, dokud Eliška nepochytila stejnou intonaci.
Eliška neplakala, její sestra jí naučila písničku. Její maminka taky neplakala, poslouchala svoje holky.
Tak to mi teda řekněte jak se píše dobrý konec. Dobrý konec o tom, že žijeme a těšíme se na nové zítřky, užíváme si každý den a děkujeme pánu Bohu, že nám ten dar dal.
My jsme se za ten rok něco naučily …. A já Vám musím napsat co … ještě, ale nevím jak J
Přeji krásnou neděli, je sluníčková a plná energie
Simona
