Ztratili jsme duchovnost?

 V posledních letech se pravidelně objevují články o ztrátě duchovnosti, o křesťanských tradicích Evropy, které je nutno zachránit a podobně. Jak na tuto otázku pohlížet?

Hned na počátku si otevřeně řekněme, že existenci Boha nikdo nikdy nedokáže ani nevyvrátí. Je to jen druh filosifie, kdy pojem vědomí nahradíme pojmem nesmrtelná duše. A tato nesmrtelná duše po smrti těla někde musí přebývat. A někdo ji musel stvořit. A tuto bytost jsme nazvali Bohem.  A tuto bytost jsme si od počátku existence člověka v různých dobách v různých částech světa nazvali různými jmény Bůh, Alláh, Manitou, Perun, Ra, Brahma, Odin atd. Ruzné názvy pro jedno a to samé. A také jsme si stanovili jiná pravidla pro život dle božího zákona a jiné způsoby uctívání. A čím déle v těchto pravidlech žijeme, tím více se nám dostávají pod kůži. A budeme tvrdit, že naše pojetí Boha je to jediné správné. A jsme ochotni za to zemřít. 

V dobách minulých, kdy člověk žil lokálně na planetě a cestování trvalo několik let, tato různost nevadila.  V pozdějších dobách, kdy začalo docházet k míchání národů samozřejmě docházelo i k míchání  náboženství. A byl v tom chaos. A tak se objevila v různých částech světa duchovně vyspělá osobnost na jejímž odkazu došlo k určitému sjednocení náboženského života. A vznikli nové náboženské tradice. A na nějakou dobu byl klid.

A kde jsme dnes?  Dnes jsme opět v období duchovního chaosu. Žijeme globálně. Cestujeme rychle. Stěhujeme se za prací.Migrujeme.  A neseme si odkaz naší náboženské tradice. A chceme v této tradici žít i nadále. Tedy aspoň starší generace. 

Ale co nová generace. Cestují napříč světadíli. Setkávají se navzájem bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost a náboženství.  A pravidla otců je v tomto brzdí. Zákazy a příkazy, která měly své opodstatnění v minulosti dnes přestávají platit. Protože brání vývoji. Evoluci. A pravidla současných náboženství toho nejsou vyjímkou. 

Nepřišli jsme o duchovnost. Duchovnost zde vždycky byla, je a bude. Mladá generace se pouze ocitla v určitém duchovním vakuu.  A snaží se najít svou cestu. Protože současná náboženství nejsou schopna sebereflexe a změny. Jsou to náboženství minulosti. Současně s mícháním obyvatelstva dochází k míchání kultur a tedy i náboženství. Stejně jako v minulosti. A, dle mne, není možný jakýkoliv návrat ke starým náboženstvím. Jsou minulostí. Je tedy jen otázkou času, kdy se objeví nová duchovně vyspělá osobnost, která tu jednoduchou a starou větu: Žít v lásce se všemi, řekne v moderním obleku a osloví všechny lidi napříč světadíli.  A lidé zase pochopí a přijmou novou duchovní výzvu.

Člověk tedy nepřišel o svou duchovnost. Jen má před sebou novou výzvu. Novou cestu. Novou cestu sjednocení. I když se to dnes mnohým nelíbí. Dokonce tak, že současná svět ovládající náboženství tuto osobnost nazývají Antikristem. A proč? Protože jejich moc končí. A tak se ještě z plných sil brání. 

Co na závěr?  Nikdo neví, co bude zítra. Jsou to jen předpoklady. Někdy to vyjde. Někdy to nevyjde. Dokud bude existovat člověk bude zde i duchovnost. Každý sám za sebe si volí cestu. Světlo? Tma? Kdo to rozhodne. Bůh? Ne. Jen člověk sám.

Děkuji

Petr