Vánoce. A byznys.

V životě člověka jsou události, které slavíme. Některé jsme už zapomněli, některé slavíme stále, některé nové v budoucnu zase zařadíme do kalendáře, abychom si nějakou událost připomínali.

Jsou tradice, které zaniknou. Jsou tradice, které budeme udržovat stále a přijdou nové události, které se rozhodneme slavit. Je třeba si uvědomit, že nelze neustále přidávat. Pak budeme slavit každý den. Nikdo nechce na někoho zapomenout. Proto je zde svátek Památka zesnulých. O tom někdy jindy.

Teď mám na mysli další obchodníky prolomené tabu. Aspoň podle mně. Bývaly doby, kdy se teprve na začátku adventu v obchodech objevily vánoční kolekce. Z amplionů se ozývaly koledy. Člověk si zašel na vánoční trhy. Prošel si stánky, něco koupil, dal si svařák či punč. 

Ale co se děje dnes? Příští víkend teprve prožijeme Dušičky.  Vzpomínka na ty, co už nejsou s námi. Stejně jako mají Vánoce svou specifickou atmosféru. Jako mají Velikonoce svou jedinečnou atmosféru. Tak i Dušičky mají svou specifickou atmosféru.

Bohužel. Naši obchodníci prolomili další tabu. Místo svíček a věnců na hroby, se na nás z regálů již od počátku října, usmívá Santa. V regálech jsou vánoční kolekce. Chybí pouze jedno, pustit do étéru vánoční koledy. Do Vánoc chybí tři měsíce. Jsou tady Dušičky, Sv. Mikuláš, ale v regálech jsou kolekce. S takovou za chvíli budeme na Velikonoce poslouchat vánoční koledy a kupovat vánoční dárky. A na Vánoce budeme plést pomlázku, kupovat mašle pro šlahačkáře.

Tady opět vidíte, co je to byznys. Zatímco se vláda zabývá prodejní dobou obchodů, tak nám obchodníci v rámci zisku mění tradice. Kdo by odolal koupit kolekci v říjnu. A pak, do konce roku, při každé návštěvě obchodu, tam něco vánočního spadne.  Obchod je obchod. Vydělat. Vydělat. Vydělat. Co je nám po mrtvých? Vánoce jsou lepší byznys.

Jenže takhle přicházíme o prožitek jak ze svátku Památka zesnulých, tak i o prožitek doby Vánoční. Proč teď nikdo nekřičí: Zakažme prodávat vánoční zboží do, dejme tomu, 5. listopadu. Ať můžeme se vší úctou a v klidu zavzpomínat na zemřelé.  Už vidím, jak se tváříte. Zase nový zákon. Není té regulace uź moc? Ano, je. Ovšem je třeba se zamyslet nad všemi regulacemi. Nad tím, zda nás nebrzdí. Jenže tahle regulace je plně oprávňená. 

Takže až půjdu příští víkend navštívit hrob předků a bude mi do toho znít : Tichá noc, přesvatá noc..., nemůžu se ničemu divit.