Díky, pěkné. Duchovní vývoj se takto často děje. Většinou se v něm lidi chytí bohů, třeba aby se nezbláznili, nebo zkoušejí buddhismus. U mě to bylo tak, že jsem zažil na louce v Brdech jakési samádhi - vhled do Vědomí - byl to pocit radosti a štěstí. Jenomže jsem nezměnil životní styl, kam patřil sex a alkohol a ego, a to pak není samádhi k ničemu, jen vás nakopne, abyste se zamýšleli, jak si to zas najít ebo jak život změnit, aby se stav vrátil. Jde to, ale je to fuška, jako cestu i dnes vidím meditaci, soucit se vším a četbu chytrých duchovních mistrů.