O životě po životě

Otázka stará jako lidstvo samo : Co je po smrti tohoto těla? Je nějaká nová existence? Je nebe? Je peklo? Je reinkarnace?  Může na to někdo pravdivě odpovědět?

Řekněme si to popravdě. Na tuhle otázku vám nikdo nikdy nedá správnou odpověď. Protože to nejde. To by jste museli být mrtví. Jenže mrtví nemluvî. A tudíž vám na to nikdo nemůže odpovědět dle skutečnosti.

Ano. Jsou zde různá naboženství, která mluví o nebi, o pekle, o reinkarnaci. Ale je to obraz skutečnosti? Není. Jsou to jen vize, slova a vy jim buď věříte nebo nevěříte. Nic víc, nic míň.

Jsou zde psychiatři, lékaři, např prof. Grof, který tzv holotropním dýcháním přivádí lidi do stavu tzv rozšířeného vědomí, kdy člověk začne mít různé vize. A to prý je důkaz různých světů. Obširně nám o tom vypráví Igor Chaun, který po požití drogy ayahusca uviděl nebe a různé jiné světy. Jsou zde tzv astrâlní cestovatelé, kteří dîky živým snům nás přesvědčují, že ty světy opravdu existují, my odtamtud pocházime a  po smrti se tam vrátíme. Jsou zde lidé, kteří  po vidění v okamžiku blízkém smrti, nám také tvrdí, že ty světy existují. Dokonce už i lékaři na základě vědeckých výzkumů jsou ochotni tvrdit, že život po smrti pokračuje dál v nové existenci. Rád jsem v dobách socialismu četl knihy Raymonda Moodyho. Samozřejmě také křesťanství nabízí vizi posmrtného života. Budhismus jde cestou splynutí s vesmírem a reinkarnace. A další a další lidé v dnešní době díky internetu se prohlašují za probuzené a předkládají nám další a další vize duchovních světů. A lidé, kteří tento prožitek nikdy neměli, jim s otevřenou pusou naslouchají a  říkají  : Ó, jaká je to nádhera.  Lidé po meditacích, kdy mají také nějaké vize nás stejně tak přesvědčují, že ty jejich vize jsou obrazem skutečnosti.

Bohužel. Nic z toho nemůžeme považovat za obraz či popis skutečné existence po smrti. Každý sám v okamžiku své smrti zjistí skutečnost. Jenže o tom nebude moci nikomu nic říci. Bude mrtvý. A pokud se probudí, jak se občas stává, a bude nám vyprávět, co viděl, tak už to není skutečnost. Je to jen obraz vyvolaný vědomím, vize, která byla jen filmem běžícím v mozku ve spánku.

Pro někoho toto může být hodně deprimující. Protož ty vize jsou tak nádherné a pokud je člověk prožívá, jsou pro něj ne filmem, ale skutečností. A mnohdy se mu odtamtud nechce. Nechce se probudit zpět do této skutečnosti. Do skutečnosti, kde je jen bolest a utrpení s občasnou a dočasnou radostí.  

A proč vám o tom povídám? Hledal jsem námět na článek a tohle téma ve mně bylo už hodně dlouho. A proč si o tom můžu dovolit psát? Je to na základě mých osobních prožitků. Nic zprostředkovaného. Osobní prožitky při astrálním cestování spojené s následným hledání odpovědí. A vím, že ať jsem viděl co jsem viděl, byli to jen projekce. Teprve skutečná smrt tohoto těla mi ukáže skutečnost. Ale o tom už vám nebudu moci povídat. Budu mrtvý.

Nebo živý?