O závislosti VI

Dnes uzavřu dobu svého pobytu v léčebně. Pro někoho možná dlouhý popis, ale bylo to nutné. Pro poznání jiné cesty léčby závislosti. Co je příčina? Co je následek?

 Ať jste kdo jste, v léčebně jste vhozeni do jednoho pytle. Alkohol je příčina. Přestaňte pít a vše se vyřešî. Ne samo, ale střîzlivý situaci vyřešíte k všeobecné spokojenosti.  Jenže v léčebně jste v inkubátoru. Jste odstříhnuti od světa. Nemáte informace z venku, nemůžete řešit problémy venku. Jste ve vězení. I já byl ve vězení. Chápal jsem princip léčby. Ale že by alkohol byl příčina? To ne. Alkohol je následek. Který doktor to chce slyšet od jednotlivce, když většina souhlasí?  Žádný. A tak jsem byl ve vězení.  Ve vězení těla i ducha.

A pak přišel první spirituální sen, popsaný minule.  Ráno jsem byl pocitově v sedmém nebi. Šel jsem na první opušťák dva týdny před koncem pobytu. Byl jsem nabit energií. Vznášel jsem se. Zároveň jsem si uvědomoval, že při rychlém vysazení závislé látky, může dojít k absťáku. Stejně jako u deliria. Vidiny. Sny. Šel jsem na nádraží a přemýšlel. Co se mi to stalo?Jak  to zpracovat?  Můžu jenom popsat, to je osobní pocit. Vznášel jsem se. Jako by se ve mně otevřeli všechny čakry, dle východu. Stal jsem se součástí vesmíru a vesmír se stal mnou.  Cítil jsem vše. Rostliny se mnou rozmlouvali. Zvířata se mnou rozmlouvali. Vesmîr se mnou mluvil.  A hlava? Představte si, že máte záznam zvuku. Je tam vše. Čistý tón i šum. A pak někdo ten šum odfiltruje a zbude jen čistý tón. Ta bylo mé vědomí. A nevěděl jsem , co s tím? Co mám dělat?

Když zůstanu v léčebně, nacpou mne léky, zavřou mezi blázny. Přišel jsem na nádraží, sedl v hospodě a abych se utlumil, dal jsem si dvě piva, dvě vodky.  Tu energii jsem  jinak nedokázal utlumit. 

A večer, když jsem se vracel, pořád jsem byl mimo. Věděl jsem, že tam už nemůžu zůstat. Ale dva týdny do konce?  Rodina čeká, že tam vydržím?  

Fouknul jsem 0.08.  Jak  té sestřičce zasvítili očička. První opušťák a hned mám alkohol.  Zrovna ta lepší sestřička.  Co jí budu vyprávět. To, co mám v hlavě, mne přivede na jiné oddělení. A tak jsem druhý den nuceně opustil pro porušení léčebného režimu protialkoholní zařízení.  A v ten okamžik jsem byl v realitě rozvedený, bez rodiny, bez financí, bez majetku, bez práce. Bezdomovec.

A kam teď? Kam dál? Zvolil jsem Olomouc. Proč? V léčebně jsem se seznámil s mužem z Olomouce. S Jirkou jsem mohl vést debaty o čemkoliv. Byl z Olomouce. A nabídnul, že to v Olomouci můžeme zkusit spolu. 

Tak jsem se vydal do Olomouce.