Myšlenky a idee marxismu nikdy nezemřou

Myšlenky, které sepsal Marx tady vždycky byly, jsou a budou. Budou tady do té doby, dokud bude existovat soukromé vlastnictví. Marxovy myšlenky nebyly nové, jen je sepsal v moderním hávu 19.století.

A nedivme se, že jeho myšlenky stále přitahují. Nedivme se zvlášť v době, kdy se tak zvyšuje počet chudých a ekonomika světa a tím i peníze a moc se dostává do rukou několika rodin. Na jedné straně nám televize ukazuje krásný svět bohatých, ale realita je o světě chudých. Těch je vždycky víc. 

            Člověk je zvíře a tak se i chová. Sežer nebo budeš sežrán.  Sice máme vznešené myšlenky o společném soužití, jenže ego podporované touhou vlastnit, mít je vždycky pošle do věčných lovišť.  Když se podíváte na historii lidstva, byly snad povstání chudiny proti bohatým něčím jiným než myšlenkou na společné vlastnictví? Husité, francouzská revoluce přeci byli typickou ukázkou této touhy.  Problém je vždycky v realizaci. Každá dobrá myšlenka se může zvrhnout ve špatnou realizaci. Proč? Protože člověk na to není připraven vnitřně. 

        Marxovy myšlenky nejsou špatné, špatná byla realizace. Marx jen sepsal to, co se tady děje napříč celou historií lidstva. Nic nového.  Cožpak chudý člověk může přijmout, že boháč má miliardy na účtu? Že má postavené paláce ne na bydlení, ale na prezentaci? Že si kupuje věci, které ke svému životu vůbec nepotřebuje?  Jak je tohle možné, když jeho zaměstnanci chodí s minimální mzdou? Myslíte si snad, že když sem tam hodí psovi kost, tedy dá nějaký zbyteček na charitu, že to vyváží jeho zisky a život v luxusu? Že to vyváží jeho odírání a vydírání těch nejchudších? Já vám dám drobeček, ale já z každého z vás budu mít celý pecen.  

Vždycky tady budou lidé, kteří budou žít jako zvířata. Sežer nebo budeš sežrán.

Stejně tak zde budou lidé, kteří budou tvrdit, že všechno patří všem.  Stejně jako je tady tato planeta pro všechny, stejně tak se tady musíme naučit žít pospolu. 

Buď si necháme pro pětník vrtat koleno nebo ten pětník dobrovolně dám těm potřebným. Jaký má význam, když sedřu své zaměstnance z kůže, abych jim následně dal prostřednictvím charity ten pětník?  Je to jen uspokojování ega. Jak se mi líbí, když se přede mnou plazí a prosí a škemrají. Cítím se jako BŮH. Vždyť já jsem Bůh.

        Jenže každý bůh je jednoho dne svržen.  Je to jen otázka času. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Když to nevyjde dnes, vyjde to příště.  Proto těch pár bohatých stále bude žít ve strachu před chudou většinou. Proto budou žít za ostnatými ploty ve svých palácích a vydržovat si armádu. Ve strachu. Ve věčném strachu budou žít. 

        Bohatí a chudí. Dokud tady budou takové majetkové rozdíly, dotud budou myšlenky marxismu stále živé. A budou lákat k jejich uskutečnění.  A jednou to možná vyjde. Kdy? Až člověk přijme, že jsme tady všichni jedno. Že nemá cenu jeden druhého odírat. Buď tady budeme žít ve strachu a ve válce nebo v lásce a jednotě. Člověk sám si volí. Je to jen jeho volba. Sám si volí, sám nese následky.