Carpe Diem - nepředbíhejme!

Věřím, že nepřeháním, když si představuji, že čtení je a zůstane i v době GPS výživnou pupeční šňůrou vedoucí do české kotliny a moravských úvalů. Až si, moji laskaví čtenáři, zase najdete čas na dovolenou a toulky po krajině, mohli byste se vydat směr zřícenina hradu Okoř, památný Levý Hradec či starobylé hradiště Budeč. Optimálním startem na dnešní autovýlet jsou Kralupy nad Vltavou, z nich je cesta více než jednoduchá. Pojďte, nechejte se zavést konkrétně do architektonicky unikátní, trojlodní rotundy z konce 12. století dokonce se zachovalými románskými freskami.  

Holubice leží asi 17 km severozápadně od Prahy, na území, kde žil již keltský kmen Bojů, a je to z nich coby kamenem dohodil na Turské pole, na němž se dle českých pověstí odehrála Lucká válka. Když se v sekularizovaných Čechách rozhodli organizátoři nechat opravit zvony na místní, skutečně ojedinělé, rotundě, věděli, že je čeká běh na dlouhou trať. Jeden z nich se slavnostní premiéry dokonce ani nedožil.

Druhý prosincový den právě končícího roku se však snažení završilo.

Jak lze přeložit z latinského "adventus", znamenají právě probíhající čtyři týdny "příchod". Začíná období ztišení, klidu a rozjímaní. Pro křesťany je ve znamení očekávání narození Spasitele Ježíše Krista, pro pohany shánění dárků a balení krabic. Všichni společně pak v Evropě vyhlížíme slunovrat.

Neděli, v níž zapalujeme první svíčku, se říká Železná. Proč se nazývá zrovna po kovu? Inu, lidová tvořivost ráda staví stupínky. A tak vymyslela Železnou, po ní Bronzovou, pak Stříbrnou a těsně před Štědrým dnem Zlatou.

Adventní věnec, který se postupně rozsvěcuje, podle toho, jak se blíží příchod Mesiáše, má své kořeny ve dvou symbolech. Od antických dob znamená vítězství a rovněž symbolizuje královskou hodnost. Zapalování svíček zase odkazuje k Chanuce, slavnému svátku světel.

Jednoznačně tedy potvrzuje, že Evropa a celá západní civilizace stojí na křesťansko-židovských základech a antické filozofii. To, co normální člověk chápe a nese si v sobě od dětství.

Adventem se taky spouští řetězec specifických liturgií - ano, tzv. roráty, které se chodí zpívat za tmy - v časných ranních hodinách.

Letos se na začátku adventu četlo z Evangelia sv. Lukáše, konkrétně pasáž, která staví do pozoru:

"Budou znamení na slunci a tehdy uvidí lidé přicházet Syna člověka. Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím... proto bděte a modlete se v každé době, abyste před Synem člověka obstáli."

To je jasně zdvižený prst, hlas volajícího na poušti... připustím si tuto diagnózu k tělu?

Ano, chci, a proto tak učiním.

Dominantním sdělením tohoto úryvku Nového zákona totiž není strašení, ale výzva - k vzpřímení se.

Aby se rozzářil můj obličej, abych zvedl hlavu a narovnal se od svých hříchů, které mne stahují. Protože přichází Pán. 

Rotunda v Holubicích byla postavena za vlády Přemysla Otakara I. a člověk v prostoru promodleném bezmála tisícovkou let si uvědomí nicotnost své vlastní důležitosti, přehnaného pachtění, nezdravého spěchu a moderního workoholismu. Ještě si ani nepřipomeneme Dušičky a už slyšíme, odkud bude letos přivezen na náměstí strom. Sotva pod ním zapálíme 1. svíčku, popřejeme si u toho rovnou hezké vánoce. Celé svátky se smrskly do dvou a půl dne, v ateistických rodinách je to dokonce už jen ten okamžik výměny krabic, poté se odchází do baru. Je potřeba oslavit "ty dva dny volna".

Po nich mezi sebou známí a kolegové na pracovištích hodnotí. Srovnávají, co jim přinesl Santa v červenobílém kostýmu komika.

Na vánoční dárky se dnes berou speciální úvěry, ale jen opravdu párkrát v životě jsem slyšel, že si lidé navzájem dali, co nic nestojí, co jsme dostali gratis, a co je přitom k nezastavení a k nezaplacení.

ČAS.

Nespěchejme.

Nepředbíhejme.

Je právě čas si říct: mám tě rád.